Jeseníky patří k nejvýraznějším horským oblastem České republiky. Najdete zde nejvyšší moravské hory, rozsáhlé lesy, horské hole, rašeliniště, skalní útvary vzniklé mrazovým zvětráváním, hluboká údolí horských řek, vodopády, lázně, rozhledny, jeskyně i technické a historické památky. Symbolem oblasti je Praděd s nadmořskou výškou 1 492 metrů, ale poznávání Jeseníků rozhodně nemusí skončit výstupem na jejich nejznámější vrchol.

Právě rozmanitost je jedním z důvodů, proč se do Jeseníků vyplatí vracet. Jeden den můžete stát v drsné krajině nejvyšších partií Hrubého Jeseníku, další procházet kolem rašeliniště na Rejvízu, navštívit lázně založené na tradici Vincenze Priessnitze, sestoupit do jeskynního podzemí nebo objevovat historii těžby zlata na Zlatohorsku. Samostatnou kapitolou jsou Velké Losiny, kde se na poměrně malém území potkává renesanční zámek, staletá tradice ruční výroby papíru a lázeňství.

Jeseníky nejsou jen Praděd

Při plánování dovolené nebo výletu se názvem Jeseníky často označuje poměrně rozsáhlý turistický region. Je proto dobré rozlišovat širší oblast Jeseníků a vlastní Hrubý Jeseník, který představuje vysokohorské jádro celého regionu. Právě zde leží Praděd, Vysoká hole, Petrovy kameny, Velká kotlina, Keprník, Šerák a další místa, která vytvářejí charakteristickou podobu jesenické horské krajiny.

Velká část nejcennějšího území je součástí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, která byla vyhlášena 19. června 1969. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR má současná CHKO rozlohu 744 km² a její území se pohybuje v nadmořských výškách přibližně od 314 do 1 492 metrů. Zaujímá téměř celý Hrubý Jeseník a patří mezi největší chráněné krajinné oblasti v České republice.

Jeseníky jsou zároveň mimořádně lesnatou horskou oblastí. Předmětem ochrany však nejsou pouze lesy. Významné jsou vysokohorské trávníky, rašeliniště, horské potoky, skalní útvary, louky, vzácné druhy rostlin a živočichů i tradiční krajinný ráz. Na území CHKO bylo vyhlášeno 32 maloplošných zvláště chráněných území a k nejvýznamnějším patří národní přírodní rezervace Praděd, Rejvíz, Šerák–Keprník a Rašeliniště Skřítek.

Kdo přijíždí do Jeseníků poprvé, může být překvapen také výrazným rozdílem mezi jednotlivými částmi hor. Nejvyšší hřebeny mají otevřený vysokohorský charakter, zatímco o několik kilometrů dál se turisté ocitají v hlubokých lesích, u horských bystřin nebo v krajině rašelinišť. Právě střídání těchto prostředí dává Jeseníkům jejich charakter.

Krajina, kterou formoval led, mráz, voda i člověk

Jeseníky nejsou zajímavé pouze tím, co v nich dnes vidíme. Neméně pozoruhodný je příběh jejich vzniku. Současnou podobu hor výrazně ovlivnilo chladné klima dob ledových. Na nejvyšších partiích působil horský ledovec a jeho pozůstatky jsou dodnes patrné například ve Velké kotlině, kde se dochoval ledovcový kar a moréna.

Mráz zároveň vytvořil řadu skalních útvarů, které dnes patří k nejznámějším přírodním cílům Jeseníků. Petrovy kameny, Vozka, Obří skály nebo skalní partie Keprníku jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání. V dalších částech hor vznikala kamenná moře a mrazem tříděné půdy. Pozůstatky těchto procesů lze pozorovat například na Břidličné hoře nebo u Ztracených kamenů.

Druhým výrazným tvůrcem krajiny je voda. Vysoké srážkové úhrny, nepropustné podloží a členitý reliéf přispěly ke vzniku rašelinišť a zároveň vytvořily síť horských potoků a hlubokých údolí. V místech s výrazným výškovým rozdílem vznikají kaskády a vodopády, z nichž nejznámější najdeme v údolí Bílé Opavy. K významným vodopádům patří také Vysoký vodopád na Studeném potoce.

Krajinu Jeseníků po tisíciletí měnil také člověk. Oblast je spojena s těžbou nerostných surovin a AOPK uvádí, že zlato se zde těžilo již před přibližně 3 500 lety. Později se dobývalo rovněž stříbro, železná ruda, měď, pyrit, grafit a další suroviny. Stopy hornictví jsou dodnes dobře patrné zejména na Zlatohorsku.

Praděd – symbol Jeseníků a nejvyšší hora Moravy

Pokud má nějaké místo představovat Jeseníky na jediné fotografii, bude to pravděpodobně Praděd. Se svými 1 492 metry nad mořem je nejvyšší horou Hrubého Jeseníku, Moravy i českého Slezska a pátou nejvyšší horou České republiky. Jeho široká silueta zakončená charakteristickou věží vysílače je viditelná z mnoha míst v okolí.

Samotný vrchol má velmi odlišný charakter od romantických skalnatých štítů známých například z Alp. Praděd tvoří zaoblená horská kupa vystavená velmi tvrdým klimatickým podmínkám. Otevřené vrcholové partie jsou vystaveny větru, nízkým teplotám, mlhám a dlouhotrvající sněhové pokrývce. Právě drsné klima společně s nadmořskou výškou vytváří prostředí, které se výrazně liší od údolí pod horami.

Nepřehlédnutelnou dominantou vrcholu je 162 metrů vysoká televizní věž. Současný vysílač ale není první výraznou stavbou na Pradědu. Už na začátku 20. století vznikla myšlenka postavit zde kamennou rozhlednu připomínající středověkou strážní věž. Stavba byla dokončena a zkolaudována v roce 1912, dlouhodobě však nevydržela zdejší extrémní klimatické podmínky.

Nová kapitola historie Pradědu začala v druhé polovině 20. století. Základy dnešního vysílače byly položeny v roce 1969 a provoz byl zahájen roku 1980. Stavbu komplikovalo mimořádně náročné horské počasí, kvůli kterému bylo možné pracovat pouze část roku. Věž dosahuje výšky 162 metrů a stala se jedním z nejvýraznějších technických symbolů českých hor.

Vrchol Pradědu je součástí mimořádně cenného území Národní přírodní rezervace Praděd. Při návštěvě je proto důležité respektovat značené cesty a pravidla ochrany přírody. Nejvyšší partie Jeseníků nejsou pouze turistickou atrakcí, ale především citlivým vysokohorským ekosystémem.

Petrovy kameny – skála uprostřed horských holí

Jen několik kilometrů od Pradědu se nachází další výrazný symbol Hrubého Jeseníku – Petrovy kameny. Skalní útvar vystupuje nad okolní horské trávníky a díky své poloze na hlavním hřebeni je nepřehlédnutelnou dominantou.

Jeho dnešní podoba vznikala působením mrazu a intenzivního zvětrávání. Podle AOPK odolala skála okolním procesům mimo jiné díky křemenným složkám, zatímco méně odolné horniny v okolí postupně zvětrávaly. Výsledkem je izolovaný skalní útvar vystupující z otevřené krajiny horských holí.

Petrovy kameny jsou však mnohem důležitější z přírodovědeckého hlediska. Lokalita je známá výskytem mimořádně vzácných rostlin. Patří mezi ně zvonek jesenický a lipnice jesenická, endemické druhy spojené právě s touto částí Jeseníků.

Právě proto není možné chápat Petrovy kameny jako běžnou vyhlídkovou skálu, na kterou lze libovolně vystoupit. Pohyb návštěvníků je zde regulován ochranou přírody a turisté musí zůstávat na povolených trasách. Fotografie skalního útvaru z okolní cesty proto není jen kompromisem – je to způsob, jak místo navštívit bez poškozování jednoho z nejcitlivějších ekosystémů Jeseníků.

Velká kotlina – botanický poklad Jeseníků

Pod hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku se otevírá jedno z přírodovědecky nejcennějších míst celého pohoří. Velká kotlina má charakter výrazného ledovcového karu a její současná podoba je výsledkem dlouhodobého působení ledu, sněhu, lavin, vody, větru a specifického horského mikroklimatu.

AOPK řadí Velkou kotlinu mezi přírodovědecky nejcennější lokality ve střední Evropě. V minulosti se zde nacházel horský ledovec, který pomohl vytvořit charakteristický kotlovitý reliéf. Lokalita je známá mimořádným druhovým bohatstvím a někdy se jí přezdívá botanická zahrada Jeseníků.

Důležitou roli zde hraje členitost terénu. Na poměrně malém prostoru se střídají různě orientované svahy, skály, prameniště, vlhká místa, vysokohorské trávníky a lavinové dráhy. Každé z těchto prostředí nabízí odlišné podmínky, díky čemuž zde může společně existovat mimořádně pestrá škála rostlin.

AOPK mezi zdejšími endemity uvádí například jitrocel tmavý sudetský a hvozdík kartouzek sudetský. Z dalších vzácných rostlin zde roste například hvězdnice alpská nebo škarda sibiřská. Výjimečnost Velké kotliny potvrzuje i množství vody – evidováno zde bylo 45 pramenů, přičemž nejvodnatějším je pramen Moravice.

Návštěva Velké kotliny proto není pouze pěkným horským výletem. Je to příležitost projít krajinou, kde jsou na malém prostoru mimořádně dobře viditelné procesy, které formovaly nejvyšší česká a moravská pohoří.

Bílá Opava – divoké horské údolí pod Pradědem

Zatímco Praděd představuje otevřenou vysokohorskou krajinu, údolí Bílé Opavy ukazuje úplně jinou tvář Jeseníků. Úzkým horským údolím se prodírá stejnojmenná říčka, která překonává výrazný výškový rozdíl prostřednictvím peřejí, kaskád a vodopádů.

Voda zde po dlouhou dobu zahlubovala své koryto do skalního podloží a vytvořila členitou soutěsku, která patří k nejatraktivnějším přírodním místům Hrubého Jeseníku. Na některých úsecích vede turistická cesta v bezprostřední blízkosti toku a překonává náročnější pasáže pomocí lávek a dalších zabezpečených prvků.

AOPK věnuje údolí Bílé Opavy samostatnou naučnou trasu dlouhou přibližně 10,5 kilometru, která návštěvníky seznamuje s divokou řekou, vodopády a horským smrkovým lesem.

Charakter údolí se výrazně mění podle roční doby a aktuálního množství vody. Po vydatnějších srážkách a během tání působí tok mnohem mohutněji, současně však mohou být mokré kameny a dřevěné prvky stezky kluzké. Před cestou je proto vhodné sledovat aktuální stav a případná omezení.

Karlova Studánka – lázeňská brána pod Pradědem

Na úpatí nejvyšších jesenických hor leží Karlova Studánka, která je zároveň lázeňským místem a jedním z hlavních výchozích bodů do oblasti Pradědu a Bílé Opavy. Její atmosféra se od běžných horských středisek výrazně liší.

Historie zdejšího lázeňství sahá do 18. století. Lázně byly založeny v roce 1780 a v témže roce byl objeven Maxmiliánův pramen. Na přelomu 18. a 19. století postupně přibývaly další lázeňské stavby a prameny. Od roku 1803 nese místo název Karlova Studánka.

Jednou z největších hodnot Karlovy Studánky je dochovaný charakter lázeňské zástavby zasazené do horského údolí. Místo proto stojí za návštěvu i bez plánovaného výstupu do hor. Procházka centrální částí umožňuje spojit poznávání lázeňské historie s výletem do okolní přírody.

Díky poloze pod hlavním hřebenem je Karlova Studánka zároveň přirozeným nástupním místem k Pradědu, Ovčárně a Bílé Opavě. V hlavní turistické sezoně je však potřeba počítat s vysokou návštěvností.

Dlouhé stráně – technické dílo ukryté v horách

Při pohledu na dokonale tvarovanou horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně je těžké přehlédnout kontrast mezi technickým dílem a okolní horskou krajinou. Elektrárna patří mezi nejznámější technické památky a turistické cíle Jeseníků.

Výstavba areálu začala už v roce 1978, do provozu byl však uveden až o osmnáct let později. Významná část technologie je ukryta uvnitř hory, což celému projektu dodává mimořádný rozměr.

Princip přečerpávací elektrárny je založen na práci se dvěma vodními nádržemi v různých nadmořských výškách. V době přebytku elektrické energie se voda přečerpává vzhůru do horní nádrže. Když je naopak potřeba energii vyrábět, voda proudí zpět dolů přes turbíny.

Právě horní nádrž položená ve výšce přes 1 300 metrů se stala jedním z nejfotografovanějších míst Jeseníků. Z jejího okolí se otevírají výhledy na okolní horské masivy a návštěva umožňuje spojit technickou zajímavost s vysokohorskou krajinou.

Dlouhé stráně však nejsou běžnou přehradou, ke které lze automaticky přijet autem a libovolně se pohybovat po celém areálu. Při plánování návštěvy je proto vždy vhodné ověřit aktuální možnosti dopravy, exkurzí a přístupu.

Červenohorské sedlo – horská křižovatka Jeseníků

Červenohorské sedlo patří k nejdůležitějším místům Hrubého Jeseníku. Sedlo odděluje hlavní části pohoří a díky silničnímu spojení je zároveň významným výchozím bodem pro turistiku.

Právě odtud se vyráží směrem k Červené hoře, Vřesové studánce, Keprníku a Šeráku, zatímco opačným směrem pokračuje hlavní hřeben směrem k oblasti Pradědu. Červenohorské sedlo tak funguje jako přirozená brána do vysokých partií hor.

Velkou výhodou je skutečnost, že návštěvník začíná už ve značné nadmořské výšce. Přesto není dobré podceňovat horské podmínky. Počasí na hřebeni se může výrazně lišit od situace v údolí a při delších túrách je třeba počítat s otevřenými úseky vystavenými větru a rychlým změnám počasí.

Keprník – jeden z nejkrásnějších vrcholů Jeseníků

Keprník s výškou 1 423 metrů patří mezi nejvyšší a nejvýraznější vrcholy Hrubého Jeseníku. Na rozdíl od Pradědu zde nestojí mohutná technická stavba, a vrchol si proto uchovává výrazně přírodnější charakter.

Oblast Keprníku je součástí Národní přírodní rezervace Šerák–Keprník, která chrání mimořádně cenné horské prostředí. Charakteristické jsou zde horské smrčiny, otevřené vrcholové partie a geomorfologické útvary vzniklé v chladných obdobích čtvrtohor.

Právě vrcholové partie patří k místům silně zatíženým návštěvností. AOPK v roce 2026 upozornila na pokračující erozi turistické stezky pod Keprníkem. Jen v roce 2025 prošlo sledovaným úsekem téměř 60 000 návštěvníků, což dobře ukazuje, jak populární tato část Jeseníků je. Kvůli ochraně okolního prostředí a bezpečnosti návštěvníků zde probíhaly úpravy části stezky tradiční metodou kamenného štětování.

Keprník je krásným příkladem místa, kde se musí turistika potkávat s ochranou přírody. Největší službu zde návštěvník udělá jednoduše tím, že zůstane na vyznačené cestě a nebude rozšiřovat vyšlapané plochy v okolní vegetaci.

Šerák – vysokohorská brána nad Ramzovou

Dalším známým vrcholem severozápadní části Hrubého Jeseníku je Šerák. Společně s Keprníkem vytváří jednu z nejnavštěvovanějších částí hlavního jesenického hřebene.

Význam Šeráku zvyšuje jeho dostupnost z Ramzové. Díky tomu lze vysoké partie Jeseníků poznat i bez absolvování mimořádně dlouhého výstupu z údolí. Zároveň však není dobré zaměňovat snadnější dostupnost za jednoduché horské prostředí. Po opuštění zázemí lanovky se návštěvník pohybuje v chráněné vysokohorské krajině.

Oblast mezi Šerákem, Keprníkem a Červenohorským sedlem patří k nejzajímavějším částem Jeseníků také z hlediska vývoje krajiny. AOPK zde provozuje naučnou stezku, která na přibližně 14 kilometrech představuje přírodu a historii rezervace Šerák–Keprník.

Obří skály – kamenná hradba nad údolím

Pod Šerákem se nacházejí Obří skály, rozsáhlý skalní útvar, který patří mezi nejvýraznější geomorfologické zajímavosti severní části Hrubého Jeseníku.

Skály jsou tvořeny mrazovými sruby vysokými přibližně 10 až 16 metrů a na jejich povrchu lze pozorovat další tvary vzniklé dlouhodobým zvětráváním – žlábky, skalní okna a další struktury.

Obří skály jsou důkazem, že Jeseníky nejsou pouze pohořím zaoblených travnatých vrcholů. Na řadě míst se zde nacházejí dramatické skalní útvary, které vznikaly působením mrazu v chladných obdobích.

Rejvíz – rašeliniště, lesy a Velké mechové jezírko

Úplně jinou podobu jesenické přírody představuje Rejvíz. Horská osada obklopená rozsáhlými lesy je známá především díky stejnojmenné národní přírodní rezervaci a Velkému mechovému jezírku.

Rašeliniště vznikala v místech s vhodnými vodními a geologickými podmínkami po skončení poslední doby ledové. Nepropustné podloží umožnilo dlouhodobé zadržování vody a postupné ukládání odumřelé rostlinné hmoty, z níž vznikala rašelina.

Dnešní návštěvník se do nejznámější části rezervace dostává po vybudovaných chodnících, které umožňují průchod mokřadním prostředím bez jeho poškozování. AOPK uvádí přibližně čtyřkilometrový výlet k Velkému mechovému jezírku a samostatnou naučnou trasu Rejvízem dlouhou asi 2,5 kilometru.

Samotný Rejvíz má navíc zajímavou atmosféru horské osady. Vedle rašeliniště stojí za pozornost zdejší tradiční zástavba a okolní krajina luk a lesů. Oficiální turistický portál Jeseníků označuje Rejvíz za nejvýše položenou obec ve Slezsku.

Jeseník – město pod horami

Město Jeseník je přirozeným centrem severní části regionu a vhodnou základnou pro poznávání Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor i Zlatohorska. Jeho význam však není pouze praktický. Město je neoddělitelně spojeno s historií lázeňství a osobností Vincenze Priessnitze.

Nad městem leží Priessnitzovy léčebné lázně, jejichž historie sahá do první poloviny 19. století. Zároveň lze přímo z města vyrážet k vyhlídkám a skalním útvarům v okolních lesích.

K nejznámějším patří Zlatý chlum a Čertovy kameny, které vytvářejí atraktivní vyhlídkové zázemí přímo nad Jeseníkem.

Priessnitzovy lázně – místo, kde se psala historie vodoléčby

Historie lázní nad Jeseníkem je spojena s jedním jménem více než s kterýmkoli jiným – Vincenz Priessnitz. V horské osadě Gräfenberk začal využívat vodu a přírodní prostředí při léčebných postupech a v roce 1822 zde vznikl první moderní vodoléčebný ústav na světě.

Z původně nenápadného místa se během několika desetiletí staly lázně známé po celé Evropě. Přijížděli sem hosté z významných evropských měst i ze zámoří a Priessnitzovy metody inspirovaly vznik dalších vodoléčebných zařízení. V roce 1846 získal Vincenz Priessnitz Velkou zlatou občanskou medaili I. třídy.

Pro návštěvníka jsou dnes lázně zajímavé nejen svou historií, ale také rozsáhlým okolním parkem a sítí cest vedoucích ke zdejším pramenům, pomníkům a vyhlídkám. Na Studničním vrchu a v jeho okolí se nacházejí desítky pramenů a dalších drobných památek spojených s lázeňskou historií.

Jednou z možností, jak toto prostředí poznat, je Stezka Vincenze Priessnitze. Přibližně šestikilometrový okruh vede kolem několika pramenů a seznamuje návštěvníky s historií zdejšího lázeňství. Delší Stezka živé vody měří přes deset kilometrů.

Zlatý chlum – klasická rozhledna nad Jeseníkem

Nad městem Jeseník se zvedá Zlatý chlum, na jehož vrcholu stojí kamenná rozhledna vysoká 26 metrů. Byla dokončena v roce 1899 a dodnes patří k tradičním vyhlídkovým místům Jesenicka.

Za dobré viditelnosti se odtud otevírá panorama Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor a krajiny směrem do polského Slezska. Výhodou Zlatého chlumu je také možnost propojit jeho návštěvu s dalšími cíli nad Jeseníkem.

Rozhledna tak představuje zajímavý kontrast k Pradědu. Zatímco Praděd nabízí pohled z nejvyšších partií pohoří, Zlatý chlum umožňuje sledovat hlavní hřeben Jeseníků z odstupu a lépe pochopit jeho celkovou stavbu.

Čertovy kameny – skalní vyhlídka nad Jeseníkem

Nedaleko Zlatého chlumu se nachází další oblíbený cíl – Čertovy kameny. Jde o výrazný pegmatitový skalní útvar v nadmořské výšce přibližně 693 metrů, který nabízí výhledy na Jeseníky a Rychlebské hory.

Skály jsou známé také mezi horolezci a patří k významným lezeckým lokalitám Jesenicka. Pro běžného turistu je však největším lákadlem kombinace skalního prostředí a vyhlídky do krajiny.

Jeskyně Na Pomezí – mramorové podzemí Jesenicka

Jeseníky a jejich širší okolí nejsou zajímavé pouze nad zemí. Významnou přírodní atrakcí jsou Jeskyně Na Pomezí, které vznikly v krystalických vápencích – mramorech.

Zpřístupněný prohlídkový okruh měří přibližně 390 metrů, prohlídka běžně trvá kolem 45 minut a v podzemí se teplota pohybuje přibližně mezi 7 a 8 °C.

Důležité upozornění pro rok 2026

K datu přípravy tohoto článku jsou Jeskyně Na Pomezí do odvolání uzavřeny kvůli rekonstrukci elektroinstalace. Před plánovanou návštěvou je proto nutné ověřit aktuální stav na oficiálních stránkách Správy jeskyní České republiky.

Tato informace je důležitá zejména proto, že Jeskyně Na Pomezí patří mezi tradičně doporučované turistické cíle a v řadě starších internetových průvodců se stále objevují bez upozornění na uzavření.

Jeskyně Na Špičáku – podzemí se srdcovitými chodbami

Alternativou jsou Jeskyně Na Špičáku u Supíkovic. Podzemní systém je známý především charakteristickými chodbami se srdcovitým profilem, na jejichž podobě se podílely přírodní procesy související s vývojem krajiny v dobách ledových.

Zpřístupněný okruh měří přibližně 220 metrů, prohlídka trvá asi 35 minut a teplota se pohybuje mezi 7 a 9 °C. Významnou praktickou výhodou je skutečnost, že návštěvní trasa nemá schody.

Jeskyně Na Špičáku proto představují zajímavý program nejen jako náhrada za aktuálně uzavřené Jeskyně Na Pomezí, ale jako samostatný turistický cíl.

Velké Losiny – renesanční zámek pod Jeseníky

Na jižní straně Jeseníků patří k nejvýznamnějším turistickým centrům Velké Losiny. Místo je mimořádné tím, že na jednom území spojuje několik zcela odlišných atraktivit – renesanční zámek, ruční papírnu, lázeňství a termální vodu.

Dominantou je zámek Velké Losiny, který nechal v poslední čtvrtině 16. století vybudovat Jan mladší ze Žerotína. Pozdně renesanční stavba nahradila starší tvrz a dodnes patří k nejcennějším historickým památkám regionu.

Zámek je pozoruhodný nejen architekturou. Dochovaly se zde cenné historické interiéry, gobelíny, kožené tapety a další původní vybavení. Výrazným architektonickým prvkem jsou arkády zámeckého nádvoří a sgrafitová výzdoba fasád.

Velké Losiny jsou však spojeny také s temnou kapitolou regionálních dějin – čarodějnickými procesy, které na losinském panství probíhaly v letech 1678 až 1692. Podle Národního památkového ústavu padlo za oběť inkvizičnímu tribunálu 56 lidí.

Právě spojení renesanční architektury, zachovaných interiérů a dramatické historie dělá ze zámku místo, které má význam daleko přesahující region Jeseníků.

Ruční papírna Velké Losiny – živá tradice stará staletí

Jen nedaleko zámku se nachází další mimořádná památka – Ruční papírna Velké Losiny. Manufakturu nechal na místě bývalého mlýna založit Jan mladší ze Žerotína na konci 16. století a papír se zde tradičním způsobem vyrábí dodnes.

Právě nepřerušená tradice výroby dělá z Velkých Losin výjimečné místo. Návštěvník zde nevstupuje pouze do muzea připomínajícího zaniklé řemeslo, ale do fungující manufaktury.

Při prohlídce je možné poznat jednotlivé fáze výroby ručního papíru – přípravu papíroviny, čerpání hmoty z kádí, vytváření jednotlivých listů i jejich následné dokončování. Součástí areálu je také Muzeum papíru.

Velké Losiny tak umožňují během jediného dne spojit poznávání šlechtické historie na zámku s technickou a řemeslnou historií papírny.

Termály Losiny – od hor k odpočinku v termální vodě

Třetí výraznou tvář Velkých Losin představuje lázeňství a termální voda. Termály Losiny rozšiřují nabídku regionu o možnost odpočinku, která se hodí například po několikadenní turistice v horách nebo při nepříznivém počasí.

Areál je koncipován také s ohledem na návštěvníky se sníženou pohyblivostí. Oficiální turistický portál uvádí bezbariérové parkovací stání, převlékací zázemí, toalety a sprchy i bezbariérový přístup do restaurace.

Právě kombinace zámku, papírny a termálů činí z Velkých Losin místo vhodné i pro návštěvníky, kteří nechtějí každý den absolvovat horskou túru.

Zlaté Hory – krajina formovaná hledáním zlata

Severovýchodně od hlavního masivu Hrubého Jeseníku leží Zlaté Hory, jejichž historie je po staletí spojena s hornictvím. Už samotný název napovídá, jak důležitou roli zde hrála těžba zlata.

Historii dobývání a zpracování drahého kovu dnes připomíná Zlatokopecký skanzen v Údolí ztracených štol. Jeho součástí jsou například repliky vodou poháněných středověkých hornických mlýnů vybudované podle historických podkladů. K vidění je také funkční replika tavicí pece a další prvky přibližující někdejší zpracování rudy.

Zajímavé je, že zdejší hornická minulost není od okolní krajiny oddělena. Vodní náhony, pozůstatky těžby a terénní změny ukazují, jak výrazně dokázala těžba ovlivnit podobu celých údolí.

Pro rodiny s dětmi může být návštěva skanzenu srozumitelnějším způsobem poznávání historie než klasická muzejní expozice, protože jednotlivé technologie lze vidět přímo v prostředí, kde se zlato skutečně těžilo a zpracovávalo.

Biskupská kupa – rozhledna na česko-polské hranici

Nad Zlatými Horami se zvedá Biskupská kupa, která patří k tradičním vyhlídkovým místům oblasti. Na jejím vrcholu stojí kamenná rozhledna a přímo přes vrchol vede česko-polská státní hranice.

K rozhledně lze vystoupat například ze Zlatých Hor. Oficiální turistický portál uvádí trasu od hlavního rozcestníku v centru města přes kapli sv. Rocha a Mnichův kámen dlouhou přibližně čtyři kilometry. Kratší možnost vede ze sedla Petrovy boudy, odkud zbývají přibližně dva kilometry pěšky.

Biskupská kupa je zajímavá především jako místo, odkud lze pozorovat odlišnou část jesenické krajiny než z Pradědu nebo Keprníku. Zatímco hlavní hřeben Hrubého Jeseníku působí vysokohorsky, Zlatohorsko má členitější charakter s řadou menších hřbetů, údolí a stop po historické těžbě.

Jeseníky jsou mnohem pestřejší, než ukazuje pohled z Pradědu

Praděd je právem symbolem Jeseníků, ale pokud návštěvník pozná pouze jeho vrchol, uvidí jen malou část toho, co tento horský region nabízí. Skutečná hodnota Jeseníků spočívá právě v rozmanitosti.

Velká kotlina představuje mimořádně cenný vysokohorský ekosystém. Petrovy kameny ukazují sílu mrazového zvětrávání i mimořádnou schopnost přírody uchovat vzácné druhy na několika malých lokalitách. Bílá Opava představuje divokou sílu horské vody, zatímco Rejvíz návštěvníka zavede do tichého světa rašelinišť.

Na Keprníku a Šeráku lze poznat severní část vysokého hřebene, v Jeseníku zase příběh Vincenze Priessnitze a evropské historie vodoléčby. Velké Losiny spojují renesanční architekturu, staletou ruční výrobu papíru a lázeňství. Zlaté Hory připomínají dobu, kdy podobu zdejší krajiny určovalo hledání drahých kovů.

Jeseníky proto nejsou pohořím, které lze „splnit“ jedním výstupem. Jsou krajinou, kde lze několik dní střídat vysokohorskou turistiku, přírodní rezervace, technické památky, historii, lázeňská místa, jeskyně i rozhledny – a stále zbývají další místa k objevování.

Kdy vyrazit do Jeseníků

Pro klasickou pěší turistiku je hlavní období od pozdního jara do podzimu, konkrétní podmínky se však ve vysokých polohách mohou výrazně lišit od údolí. To, že je v Jeseníku, Šumperku nebo Karlově Studánce příjemné počasí, automaticky neznamená stejné podmínky na Pradědu, Keprníku nebo Vysoké holi.

Před delší cestou do nejvyšších partií je proto vhodné kontrolovat předpověď počasí a aktuální stav tras. Zvláštní opatrnost vyžaduje začátek a konec sezony, kdy se mohou na hřebenech stále nacházet zbytky sněhu nebo náledí, zatímco v údolích už panují téměř letní podmínky.

Po vydatných deštích je třeba zvýšené opatrnosti v kamenitých údolích a u vodních toků. Typickým příkladem je Bílá Opava, kde mokré kameny, kořeny a dřevěné prvky stezky mohou výrazně zvýšit náročnost pohybu.

Podzim má v Jeseníkách zcela odlišnou atmosféru. Horské lesy mění barvy, turistický ruch postupně slábne a za stabilního počasí může být právě září a začátek října jedním z nejkrásnějších období roku. Zároveň se však zkracuje den a počasí na hřebenech může být velmi proměnlivé.

Ochrana přírody není v Jeseníkách formalita

Velká část nejatraktivnějších míst Jeseníků leží v chráněných územích a některé lokality patří k nejcennějším horským ekosystémům v České republice. To se týká především národních přírodních rezervací Praděd, Šerák–Keprník, Rejvíz a Rašeliniště Skřítek.

Zvlášť citlivé jsou vysokohorské trávníky. Může se zdát, že několik kroků mimo stezku nemůže způsobit problém, jenže při desetitisících návštěvníků se jednotlivé kroky násobí. Výsledkem jsou rozšiřující se vyšlapané plochy, poškození vegetace a následná eroze.

Dobře je to vidět právě na Keprníku, kde rostoucí návštěvnost vedla k nutnosti opravovat erodované části stezky. AOPK zaznamenala v roce 2025 na sledovaném úseku téměř 60 tisíc návštěvníků.

Respektování značených cest proto není zbytečným omezením turistiky. Je jedním ze základních předpokladů, aby stejná místa zůstala přístupná i v budoucnu.

Jeseníky s dětmi

Jeseníky nejsou určeny pouze zkušeným horským turistům. Region nabízí velké množství míst vhodných pro rodiny, je však potřeba vybírat podle věku dětí a jejich zkušeností.

Pro menší děti jsou vhodnější cíle, kde lze program snadno přizpůsobit počasí a kondici – Velké Losiny s ruční papírnou a zámkem, Zlatokopecký skanzen u Zlatých Hor, Jeskyně Na Špičáku, lázeňské okolí Jeseníku nebo Rejvíz.

Naopak horské trasy v oblasti Bílé Opavy, Velké kotliny, Keprníku nebo hlavního hřebene je nutné posuzovat podle aktuálních podmínek. Délka trasy sama o sobě nevypovídá o její obtížnosti. V horách rozhoduje převýšení, povrch, počasí, množství vody, vítr a schopnost celé skupiny bezpečně se vrátit.

Co vidět v Jeseníkách při první návštěvě

Pokud máte na Jeseníky jen několik dní, není nutné snažit se objet celý region. Mnohem lepší je vybrat několik rozdílných míst, která ukážou různé tváře hor.

První den může patřit oblasti Pradědu, Karlovy Studánky a Bílé Opavy, druhý například Rejvízu a Jeseníku s Priessnitzovými lázněmi. Další den lze věnovat Velkým Losinám, kde se dá spojit zámek, papírna a termální areál.

Při delším pobytu stojí za to přidat severní hřeben s Keprníkem a Šerákem, Zlatohorsko s Biskupskou kupou a Zlatokopeckým skanzenem nebo jeskyně na Jesenicku.

Takové rozdělení umožní pochopit, proč není možné Jeseníky charakterizovat jednou větou jako „hory kolem Pradědu“. Každá část regionu má vlastní krajinný charakter, historii i turistické možnosti.

Jeseníky – hory, které stojí za opakované návraty

Jeseníky mají jednu vlastnost, která se při pohledu na mapu obtížně vysvětluje. Jednotlivá místa zde dávají největší smysl teprve ve spojení s okolní krajinou. Praděd je působivý nejen svou výškou, ale také otevřenými holemi a hlubokými údolími pod sebou. Velká kotlina není pouze údolím, ale výsledkem tisíciletého působení ledu, lavin, vody a specifického klimatu. Rejvíz není jen mechové jezírko, ale rozsáhlý rašelinný ekosystém. Priessnitzovy lázně zase nelze oddělit od pramenů a lesů, které byly od počátku součástí zdejšího způsobu léčby.

Stejně zajímavé je propojení přírody a lidské historie. V horách se těžilo zlato a další nerosty, vznikaly lázně světového významu, na vrcholech se stavěly rozhledny a později technická díla, jakým je vysílač na Pradědu nebo přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně. Ve Velkých Losinách se dodnes vyrábí ruční papír v manufaktuře založené před několika staletími.

Přesto zůstává největší hodnotou Jeseníků jejich krajina. Lesy, horské louky, rašeliniště, prameny, vodopády, skalní útvary a otevřené hřebeny vytvářejí prostředí, které se mění s každým kilometrem a s každým ročním obdobím.

A právě proto se vyplatí nevnímat Jeseníky jako seznam míst, která je potřeba postupně odškrtnout. Mnohem zajímavější je poznávat jednotlivé části hor postupně, vracet se v různých ročních obdobích a objevovat, jak odlišně může stejná krajina působit za jasného letního rána, během podzimního dne nebo v okamžiku, kdy se přes hlavní hřeben převalují mraky.

PĚŠÍ TURISTICKÉ TRASY V JESENÍKÁCH

Karlova Studánka – údolí Bílé Opavy – Praděd

Délka: přibližně 8,7 km
Čas: přibližně 3 hodiny 40 minut
Stoupání: přibližně 741 metrů
Nejnižší bod: přibližně 803 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 1 489 m n. m.
Náročnost: těžká
Výchozí místo: Karlova Studánka
Cíl: Praděd

Jedna z nejslavnějších tras v celých Jeseníkách začíná v Karlově Studánce a vede vzhůru údolím Bílé Opavy až do nejvyšších partií Hrubého Jeseníku. Oficiální turistický portál Jeseníků uvádí délku 8,67 kilometru, převýšení přes 700 metrů a řadí trasu mezi těžké.

První část výletu vede z Karlovy Studánky směrem do údolí Bílé Opavy. Už zde se charakter cesty výrazně liší od pohodlných lesních cest. Říčka se zařezává do horského údolí a vytváří kaskády, peřeje a vodopády, kolem kterých vede naučná stezka.

Právě tato část je hlavním důvodem, proč je výlet tak oblíbený. Cesta se místy pohybuje těsně nad vodním tokem a v náročnějších úsecích využívá lávky, žebříky a řetězy. Za sucha může jít o atraktivní horský přechod, po dešti se ale charakter trasy výrazně mění. Mokré kameny, kořeny a dřevěné prvky mohou být kluzké a cesta vyžaduje podstatně větší pozornost.

Po překonání nejdivočejší části údolí se turista dostává výše k horským chatám. Oficiální vedení trasy pokračuje přes Barborku, odkud navazuje cesta směrem do okolí Pradědu a následně až na vrchol.

Zajímavé na tomto výletu je právě postupné střídání jednotlivých typů jesenické krajiny. Začínáte v lázeňském údolí Karlovy Studánky, pokračujete podél divokého horského toku, vystoupáte mezi horské smrčiny a nakonec se dostanete do otevřených vysokohorských partií pod Pradědem.

Trasa proto patří k nejlepším způsobům, jak během jediného výletu poznat několik různých tváří Hrubého Jeseníku.

Na co si dát pozor

Tato cesta není vhodná k posuzování pouze podle kilometrů. Téměř 750 výškových metrů stoupání a technicky náročnější úseky kolem Bílé Opavy znamenají, že jde o skutečný horský výlet.

Po dešti, při vysokém stavu vody nebo za chladného počasí může být cesta výrazně náročnější. Pro malé děti, kočárky nebo návštěvníky s omezenou pohyblivostí nejsou obtížnější úseky vhodné.

Po dosažení Pradědu se lze vrátit směrem na Ovčárnu, odkud podle aktuálního provozu pokračuje autobusové spojení. Dopravní režim je však vhodné ověřit předem.

Červenohorské sedlo – Praděd

Délka: přibližně 9,8 km
Čas: přibližně 3 hodiny 37 minut
Stoupání: přibližně 579 metrů
Klesání: přibližně 98 metrů
Nejnižší bod: přibližně 1 008 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 1 489 m n. m.
Náročnost: těžká

Pokud chcete zažít klasickou hřebenovou turistiku v Jeseníkách, patří přechod z Červenohorského sedla na Praděd mezi nejzajímavější možnosti.

Oficiální turistický portál uvádí délku 9,79 kilometru a téměř 580 metrů stoupání. Přestože se začíná už ve výšce přes tisíc metrů, stále jde o náročnou horskou túru.

Červenohorské sedlo je významným nástupním místem na hlavní jesenický hřeben. Odtud se vyráží směrem k oblasti Pradědu a postupně se dostáváte do otevřenější horské krajiny.

Jedním z významných bodů trasy je Švýcárna, jedna z tradičních horských chat Jeseníků. Současná podoba chaty souvisí s dlouhou historií využívání zdejších horských pastvin a oficiální turistický portál uvádí, že chata byla postavena již v roce 1887.

Od Švýcárny pokračuje cesta směrem k Pradědu. S rostoucí nadmořskou výškou postupně ubývá souvislého lesa a krajina získává vysokohorský charakter. Za dobré viditelnosti se otevírají široké výhledy přes hlavní hřeben Hrubého Jeseníku.

Výhodou této trasy je, že velká část výškového rozdílu proti údolím je překonána už příjezdem na Červenohorské sedlo. To ale neznamená, že jde o snadnou procházku. Otevřené hřebeny jsou vystaveny větru a počasí se zde může měnit velmi rychle.

Po dosažení Pradědu lze pokračovat dolů na Ovčárnu. Trasa je proto vhodná také jako jednosměrný přechod s využitím veřejné dopravy.

Červenohorské sedlo – Vřesová studánka – Keprník – Šerák

Délka: přibližně 8,9 km
Náročnost: těžká
Hlavní cíle: Vřesová studánka, Kamenné okno, Keprník, Šerák

Druhou velkou klasikou vycházející z Červenohorského sedla je cesta opačným směrem – přes Červenou horu, Vřesovou studánku a Keprník na Šerák.

Oficiální turistický portál Jeseníků uvádí délku 8,93 kilometru a řadí trasu mezi těžké.

Cesta začíná na Červenohorském sedle a postupně stoupá k vyšším partiím severozápadní části Hrubého Jeseníku. Jedním z prvních výrazných míst je Vřesová studánka, tradiční poutní lokalita ve výšce kolem 1 313 metrů.

Místo má dlouhou historii a dnes zde návštěvník najde pramen a připomínku někdejší kaple a horské chaty. Vřesová studánka patří k místům, která na první pohled nepůsobí monumentálně, ale v kontextu jesenických dějin a horského putování mají mimořádný význam.

Dalším zajímavým bodem je Kamenné okno, skalní útvar nabízející vyhlídku do okolní krajiny.

Nejvýraznější část přechodu však přichází při cestě ke Keprníku, který dosahuje výšky 1 423 metrů. Vrchol patří mezi nejvyšší body Hrubého Jeseníku a za dobré viditelnosti nabízí jeden z nejrozsáhlejších rozhledů v celém pohoří.

Odtud pokračuje trasa přes chráněné horské území směrem k Šeráku. Právě úsek mezi Keprníkem a Šerákem patří k nejhezčím částem celého přechodu. Krajina má otevřenější charakter a návštěvník se pohybuje vysoko nad údolími Jesenicka.

Velkou výhodou je možnost zakončit túru na Šeráku a následně sestoupit do Ramzové, případně využít lanovou dráhu podle aktuálního provozu.

Pro koho je trasa vhodná

Přechod je určen především turistům, kteří už mají zkušenosti s delšími horskými cestami. Přestože samotná délka necelých devět kilometrů nepůsobí extrémně, cesta vede ve vysokých polohách a je vystavena rychlým změnám počasí.

V oblasti Keprníku se navíc pohybujete v národní přírodní rezervaci, kde je důležité držet se značených cest.

Jeseník – Bobrovník – Šerák – Obří skály – Ramzová

Délka: přibližně 18 km
Čas: přibližně 5 hodin 58 minut
Stoupání: přibližně 927 metrů
Klesání: přibližně 603 metrů
Nejnižší bod: přibližně 434 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 1 320 m n. m.
Náročnost: těžká

Tato trasa patří mezi nejpoctivější horské výstupy v okolí Jeseníku. Na rozdíl od cest začínajících na Červenohorském sedle nebo v Ramzové se vyráží prakticky z údolí a téměř celý výškový rozdíl je potřeba vystoupat vlastními silami.

Oficiální turistický portál uvádí délku 18 kilometrů a více než 900 metrů stoupání.

Trasa vede z Jeseníku směrem přes Bobrovník a následně pokračuje po žlutém turistickém značení na Šerák. Dlouhé stoupání postupně odvádí návštěvníka z městského prostředí do hlubších lesů a vyšších horských poloh.

Na Šeráku se nachází Jiřího chata, tradiční horská zastávka. Odtud lze pokračovat směrem dolů.

Jednou možností je využít lanovku směrem na Ramzovou. Turisticky mnohem zajímavější je však sestup přes Obří skály.

Obří skály tvoří mohutné mrazové sruby vysoké přibližně 10 až 16 metrů. Z horních částí skal se otevírají výhledy směrem do údolí a na Rychlebské hory.

Od Obřích skal pokračuje cesta dál. Podle zvolené varianty lze sejít směrem k Horní Lipové nebo pokračovat na Ramzovou.

Právě zakončení v Ramzové dává celé trase praktický smysl. Do Jeseníku se lze vrátit vlakem nebo autobusem a není potřeba absolvovat stejnou cestu zpět.

Kouty nad Desnou – Praděd

Délka: přibližně 10,2 km
Čas: přibližně 4 hodiny 23 minut
Stoupání: přibližně 918 metrů
Klesání: přibližně 31 metrů
Nejnižší bod: přibližně 601 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 1 489 m n. m.
Náročnost: těžká

Výstup z Koutů nad Desnou na Praděd je trasou pro turisty, kteří si chtějí nejvyšší moravskou horu skutečně vystoupat z údolí.

Oficiální turistický portál uvádí délku 10,16 kilometru, ale především téměř 920 metrů stoupání. Právě převýšení je hlavním parametrem, podle kterého je potřeba tento výlet hodnotit.

Trasa začíná v údolí Desné a postupně vystupuje do nejvyšších partií Jeseníků. Na relativně krátké vzdálenosti překonává téměř kilometr výškového rozdílu, takže velkou část cesty tvoří souvislé stoupání.

Výhodou je postupná změna krajiny. Z prostředí hlubokého údolí se cesta dostává do vyšších lesních poloh a následně do otevřenější oblasti hlavního hřebene.

V závěru výletu čeká výstup na samotný Praděd.

Oficiální portál uvádí možnost parkování u areálu Kouty, přičemž při využití velkého parkoviště se může samotná pěší část prodloužit přibližně o 1,5 kilometru.

Jde o trasu vhodnou především pro zdatnější turisty, kteří nemají problém s dlouhým stoupáním.

Jeseník – Čertovy kameny – Zlatý chlum – Rejvíz

Délka: přibližně 13,4 km
Čas: přibližně 4 hodiny
Stoupání: přibližně 528 metrů
Klesání: přibližně 200 metrů
Nejnižší bod: přibližně 433 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 916 m n. m.
Náročnost: středně těžká

Jedna z nejzajímavějších cest v okolí Jeseníku propojuje během jediného dne hned několik výrazných turistických míst: Čertovy kameny, Zlatý chlum a Rejvíz.

Oficiální turistický portál uvádí délku 13,41 kilometru a přes 500 metrů stoupání.

Výlet začíná přímo v Jeseníku. Odtud cesta nejprve míří směrem k Čertovým kamenům, výraznému skalnímu útvaru nad městem.

Následuje výstup směrem ke Zlatému chlumu. Na vrcholu stojí kamenná rozhledna, která za dobré viditelnosti umožňuje sledovat okolní hory i krajinu směrem do Polska.

Právě úsek mezi Jeseníkem a Zlatým chlumem představuje hlavní výškovou část celé túry. Jakmile se dostanete na hřbet, charakter trasy se mění.

Od Zlatého chlumu pokračuje cesta směrem na Rejvíz, horskou osadu obklopenou lesy a známou především díky rašeliništi.

Po příchodu na Rejvíz lze výlet rozšířit o cestu k Velkému mechovému jezírku. Oficiálně popsaná varianta pokračuje po značení právě k jezírku a následně se naučnou stezkou vrací směrem k hlavní komunikaci.

Tato trasa je zajímavá především pestrostí. Během jednoho dne projdete městem, skalní vyhlídkou, rozhlednou, hlubšími lesy a nakonec jedním z nejznámějších rašelinišť Jeseníků.

Rejvíz – Velké mechové jezírko

Pro návštěvníky, kteří nechtějí absolvovat dlouhou horskou túru, je jednou z nejznámějších kratších tras cesta z Rejvízu k Velkému mechovému jezírku.

Rejvíz leží uprostřed rozsáhlých lesů a právě rašeliniště patří k jeho největším přírodním hodnotám.

Cesta vede z osady směrem do chráněného území. V nejcitlivější části rašeliniště se pohybuje po vybudovaném chodníku, který umožňuje návštěvníkům projít mokřadním prostředím bez přímého vstupu do rašelinných ploch.

Velké mechové jezírko je cílem, nikoli místem ke koupání nebo volnému pohybu mimo trasu. Celá lokalita je chráněná především jako mimořádně hodnotný rašelinný ekosystém.

Výlet je vhodný pro návštěvníky, kteří chtějí poznat jinou tvář Jeseníků než vysoké hřebeny kolem Pradědu.

Velký okruh po pramenech v Jeseníku

Délka: přibližně 16,3 km
Čas: přibližně 5 hodin 40 minut
Stoupání: přibližně 874 metrů
Klesání: přibližně 874 metrů
Nejnižší bod: přibližně 407 m n. m.
Nejvyšší bod: přibližně 871 m n. m.
Náročnost: středně těžká

Jeseník není pouze výchozím bodem pro cesty na Šerák nebo Rejvíz. Přímo kolem města lze absolvovat velmi zajímavý Velký okruh po pramenech, který propojuje město, lázeňskou oblast a okolní lesy.

Oficiální turistický portál uvádí délku 16,3 kilometru a téměř 900 metrů celkového stoupání i klesání. Celý okruh vede po modrém turistickém značení.

Trasa připomíná především tradici zdejšího lázeňství a osobnost Vincenze Priessnitze. Vede oblastí, kde se nachází velké množství pramenů, drobných památek a míst spojených s rozvojem vodoléčby.

Výhodou je okružní charakter. Turista se nemusí spoléhat na navazující dopravu a po několika hodinách se vrací zpět do oblasti Jeseníku.

Přestože trasa nevede do vysokohorských partií, převýšení ukazuje, že rozhodně nejde jen o nenáročnou lázeňskou procházku.

Vyhlídkový okruh Jeseník – Křížový vrch – Zlatý chlum – Čertovy kameny

Délka: přibližně 8,5 km
Čas: přibližně 2 hodiny 50 minut
Stoupání: přibližně 438 metrů
Klesání: přibližně 438 metrů
Nejvyšší bod: přibližně 871 m n. m.
Náročnost: středně těžká

Pokud máte na Jeseník pouze část dne, patří tento okruh k nejlepším způsobům, jak poznat vyhlídky přímo nad městem.

Oficiální turistický portál uvádí trasu přes Křížový vrch, Zlatý chlum a Čertovy kameny v délce přibližně 8,48 kilometru.

Z města se nejprve stoupá do okolních lesů. S přibývající výškou se postupně otevírají pohledy zpět na Jeseník.

Hlavním bodem okruhu je Zlatý chlum s rozhlednou. Odtud cesta pokračuje směrem k Čertovým kamenům a následně se vrací zpět do Jeseníku.

Na necelých devíti kilometrech tak turista získá překvapivě komplexní výlet kombinující les, skalní prostředí, rozhlednu a výhledy na hlavní hřeben Jeseníků.

Naučná stezka Pasák u Branné

Délka: přibližně 12,1 km
Čas: přibližně 3 hodiny 40 minut
Stoupání: přibližně 380 metrů
Klesání: přibližně 379 metrů
Nejvyšší bod: přibližně 843 m n. m.
Náročnost: středně těžká

Pro turisty, kteří hledají méně známou trasu mimo nejvyšší hřeben, je zajímavou možností Naučná stezka Pasák vycházející z Branné.

Oficiální turistický portál uvádí délku 12,09 kilometru. Trasa je pojmenovaná podle výrazného skalního útvaru připomínajícího postavu pasáka.

Okruh vede lesnatou krajinou kolem Branné a ukazuje úplně jiný charakter Jeseníků než otevřené vysokohorské trasy.

Převýšení kolem 380 metrů znamená, že výlet vyžaduje určitou fyzickou kondici, není ale srovnatelný s výstupy na Praděd nebo Šerák z údolí.

Jak vybírat pěší trasu v Jeseníkách

Pro první návštěvu lze jednotlivé trasy rozdělit podle charakteru.

Pokud chcete poznat divokou horskou přírodu, nejlepší volbou je Karlova Studánka – Bílá Opava – Praděd.

Pro klasickou hřebenovou túru se hodí Červenohorské sedlo – Praděd nebo Červenohorské sedlo – Keprník – Šerák.

Pro opravdu výrazné stoupání z údolí jsou zajímavé trasy Jeseník – Šerák nebo Kouty nad Desnou – Praděd.

Pokud chcete spojit turistiku s vyhlídkami a menší nadmořskou výškou, výbornou možností je okruh přes Zlatý chlum a Čertovy kameny.

Pro klidnější přírodní výlet pak dává smysl Rejvíz a Velké mechové jezírko.

CYKLOTRASY V JESENÍKÁCH

Jeseníky patří mezi oblasti, kde je potřeba cyklistické trasy vybírat s velkým ohledem na převýšení. Silnice a lesní cesty zde často během několika kilometrů překonávají stovky výškových metrů a okruh, který na mapě působí relativně krátce, může být fyzicky velmi náročný.

Oficiální turistický portál Jeseníků rozlišuje dálkové cyklotrasy, tematické okruhy, rodinné trasy, traily a bikeparky.

Elektrokolo výrazně rozšiřuje možnosti cestování po Jeseníkách, ani u něj však není vhodné podcenit délku trasy, kapacitu baterie a množství dlouhých stoupání.

Slezská magistrála – Jeseník, Rejvíz a Krnovsko

Délka jesenické části: přibližně 56,8 km
Čas: přibližně 4 hodiny 15 minut
Stoupání: přibližně 574 metrů
Klesání: přibližně 443 metrů
Nejvyšší bod: přibližně 812 m n. m.
Náročnost: těžká

Jednou z významných dálkových cyklistických tras procházejících regionem je Slezská magistrála.

Oficiální turistický portál uvádí pro jesenickou část délku 56,84 kilometru. Trasa v širším měřítku začíná v oblasti Hlučína, pokračuje přes Opavu a Krnov a následně stoupá přes Rejvíz směrem do Jeseníku.

Pro cyklistu je nejzajímavější právě přechod z nižší slezské krajiny do horského prostředí Zlatohorska a Jesenicka.

Stoupání směrem k Rejvízu patří mezi fyzicky náročnější části celé trasy. Po dosažení vyšších poloh se krajina výrazně mění a cyklista pokračuje lesnatým horským prostředím.

Rejvíz je ideálním místem pro delší zastávku. Samotné rašeliniště samozřejmě není cyklistickou trasou a v chráněném území je potřeba respektovat pravidla pohybu, ale obec a její okolí představují významný bod celé magistrály.

Odtud trasa pokračuje směrem k Jeseníku.

Slezská magistrála je vhodná především pro cyklisty, kteří chtějí kombinovat delší vzdálenost s výraznějšími stoupáními a nevadí jim celodenní výlet.

Čarodějnická cyklotrasa

Délka české části: přibližně 136 km
Stoupání: přibližně 1 957 metrů
Klesání: přibližně 1 820 metrů
Nejvyšší bod: přibližně 1 107 m n. m.
Náročnost: těžká

Jednou z nejzajímavějších dálkových tematických cyklotras v regionu je Čarodějnická cyklotrasa.

Trasa propojuje místa spojená s historií čarodějnických procesů na severní Moravě a ve Slezsku. Na české straně měří podle oficiálního turistického portálu přibližně 136 kilometrů a pokračuje také přes polské příhraničí.

Mezi významná místa na trase patří Mohelnice, Šumperk, Jeseník a Zlaté Hory, na polské straně například Głuchołazy, Nysa, Otmuchów a Paczków.

Téměř dva tisíce metrů celkového stoupání jasně ukazují, že trasu nelze chápat jako nenáročný jednodenní rodinný výlet. Pro většinu cyklistů dává smysl rozdělit ji do více etap.

Velkou předností je tematické propojení jednotlivých míst. Nejde tedy pouze o sportovní trasu, ale také o cestu regionální historií.

Největší koncentraci míst spojených s čarodějnickými procesy najdeme právě na Šumpersku a Jesenicku, takže cesta přirozeně propojuje historické lokality s horskou krajinou.

Cyklovýlet směrem k Rejvízu

Rejvíz patří k nejatraktivnějším cyklistickým cílům severní části Jeseníků, zároveň ale patří k místům, ke kterým je potřeba počítat s výrazným stoupáním.

Při příjezdu z Jeseníku nebo Zlatých Hor se postupně dostáváte do vyšší nadmořské výšky a charakter krajiny se mění z podhorského na výrazně lesní a horský.

Výhodou Rejvízu je jeho poloha. Lze jej zařadit do delších okruhů mezi Jeseníkem, Zlatými Horami a dalšími částmi regionu nebo využít jako cíl samostatného výletu.

Samotné Velké mechové jezírko je pěším cílem uvnitř chráněného území, takže kolo je potřeba ponechat mimo úsek, kde pohyb cyklistů není povolen.

Kouty nad Desnou a Dlouhé stráně na kole

Oblast Koutů nad Desnou a přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně patří mezi nejslavnější cyklistické cíle Jeseníků.

Její největší výzvou je výškový rozdíl. Horní nádrž se nachází vysoko nad údolím Desné a cesta k ní proto představuje dlouhé souvislé stoupání.

Právě zde mají velkou výhodu cyklisté na elektrokolech, přesto je nutné počítat s vysokou spotřebou energie při cestě vzhůru.

Nejdůležitější není rychlost, ale rozložení sil. Dlouhé horské stoupání dokáže vyčerpat i zkušeného cyklistu, pokud začne příliš rychle.

Po dosažení vyšších partií se otevírají výhledy směrem k hlavnímu hřebenu Hrubého Jeseníku. Samotná horní nádrž patří k nejvýraznějším technickým dílům v českých horách.

Při plánování je vždy potřeba ověřit aktuální režim přístupu do areálu elektrárny, protože jde o fungující energetické zařízení a pravidla se mohou měnit.

Jeseníky na elektrokole

Elektrokolo má v Jeseníkách větší význam než v mnoha rovinatějších regionech. Rozdíl mezi klasickým kolem a elektrokolem je zde výrazný zejména při několikasetmetrových stoupáních.

Ani elektrokolo však z horské trasy neudělá automaticky lehký výlet. Vysoký výkon motoru při dlouhém stoupání výrazně spotřebovává energii a dojezd může být podstatně kratší než na rovině.

Při plánování je proto lepší počítat rezervu a sledovat nejen počet kilometrů, ale také celkové převýšení.

Oficiální turistický portál Jeseníků uvádí také síť nabíjecích míst pro elektrokola, což umožňuje plánovat delší výlety.

Horská cyklistika, traily a bikeparky

Jeseníky nejsou pouze regionem klasické cykloturistiky. V několika oblastech vznikly také specializované traily a bikeparky.

Oficiální turistický portál uvádí samostatnou kategorii trailů a bikeparků a mezi známé lokality patří například Vrbno pod Pradědem nebo oblast Koutů nad Desnou.

Traily se výrazně liší od běžných turistických cyklotras. Jsou určeny především pro horská kola a mohou obsahovat klopené zatáčky, prudké sjezdy, terénní nerovnosti a technické překážky.

Například Mamba Trail ve Vrbně pod Pradědem má podle oficiálního turistického portálu délku přibližně 2,15 kilometru a během jízdy klesá asi o 273 výškových metrů. Je hodnocen jako středně těžký a určen hlavně zkušenějším jezdcům.

Při návštěvě bikeparku je proto vždy nutné vybírat trasu podle technických schopností, nikoli pouze podle její délky.

Kolo a ochrana přírody v Jeseníkách

Při plánování cyklovýletů je zásadní respektovat skutečnost, že velká část Hrubého Jeseníku leží v chráněné krajinné oblasti a nejcennější lokality jsou součástí národních přírodních rezervací.

To znamená, že ne každá turistická stezka je automaticky vhodná nebo povolená pro jízdu na kole.

Zvlášť citlivé jsou vysokohorské partie kolem Pradědu, Keprníku nebo rašelinišť. Vždy je proto potřeba plánovat cestu po komunikacích a trasách, kde je cyklistický provoz povolen.

Vyjet mimo cestu přes horské louky nebo zkracovat trasu přes chráněné území není pouze nevhodné vůči ostatním návštěvníkům, ale může výrazně poškodit vegetaci a urychlit erozi.

Jak naplánovat celodenní turistický výlet v Jeseníkách

Největší chybou při plánování výletu v Jeseníkách je řídit se pouze počtem kilometrů.

Například cesta z Karlovy Studánky přes Bílou Opavu na Praděd má necelých devět kilometrů, přesto oficiální turistický portál počítá s téměř čtyřmi hodinami chůze a více než 700 metry stoupání.

Trasa Kouty nad Desnou – Praděd má jen něco přes deset kilometrů, ale nastoupáte téměř 920 metrů.

Naopak některé delší trasy mohou mít plynulejší profil.

Při plánování je proto potřeba sledovat čtyři hlavní parametry: délku, převýšení, charakter povrchu a počasí.

Vysoko v Jeseníkách může navíc foukat silný vítr i v době, kdy je v údolí relativně klidno.

Nejlepší trasy pro první návštěvu Jeseníků

Pokud chcete během několika dní poznat Jeseníky opravdu pestře, vyplatí se kombinovat několik typově odlišných tras.

První den může patřit cestě Karlova Studánka – Bílá Opava – Praděd, která ukáže divoké horské údolí a nejvyšší část pohoří.

Druhý den se nabízí přechod Červenohorské sedlo – Keprník – Šerák, kde poznáte otevřenější podobu jesenického hřebene.

Další den lze zvolit výrazně klidnější trasu na Rejvíz a Velké mechové jezírko nebo vyhlídkový okruh nad Jeseníkem přes Zlatý chlum a Čertovy kameny.

Cyklisté mohou zařadit výlet směrem na Dlouhé stráně, část Slezské magistrály nebo některý úsek Čarodějnické cyklotrasy.

Takový program během několika dní ukáže, že Jeseníky nejsou pouze jediným horským hřebenem. Každá část má odlišný terén, přírodu i atmosféru.

Jeseníky jsou ideální pro výlety, které mají skutečný začátek a cíl

Na Jeseníkách je mimořádné především to, jak dobře zde fungují skutečné horské přechody. Nemusíte vždy zaparkovat u turistické atrakce, dojít několik stovek metrů k vyhlídce a vrátit se stejnou cestou.

Můžete vyrazit z Karlovy Studánky a skončit na Ovčárně. Z Červenohorského sedla přejít přes Keprník na Šerák a sestoupit do Ramzové. Z Jeseníku vystoupat přes Bobrovník na Šerák a vrátit se vlakem z Ramzové. Nebo projít přes Zlatý chlum až na Rejvíz.

Právě tento způsob cestování dává Jeseníkům skutečně horský charakter.

Místo jednotlivých izolovaných turistických bodů se postupně otevírá celý prostor hor. Za jedním sedlem se objeví další hřeben, z lesa se vystoupí na otevřenou horskou louku a z údolí je najednou možné sledovat vrchol, na kterém jste stáli před několika hodinami.

Stejným způsobem lze Jeseníky poznávat na kole. Delší stoupání bývá odměněno dlouhým sjezdem, výhledy nebo možností dostat se během jediného dne mezi několik různých částí regionu.

Nejdůležitější pravidlo: v Jeseníkách rozhodují podmínky

Horská trasa nikdy není každý den stejná.

Bílá Opava může být za sucha atraktivní horskou cestou a po dlouhém dešti výrazně náročnějším terénem. Hřeben mezi Červenohorským sedlem a Šerákem může za jasného dne nabídnout daleké výhledy, zatímco při nízké oblačnosti a silném větru se z něj stává podstatně náročnější horský přechod.

Stejně tak cyklistická cesta, která působí snadno podle mapy, může být kvůli dlouhému stoupání nebo nepříznivému počasí výrazně obtížnější.

Proto je před každým delším výletem vhodné ověřit aktuální počasí, stav cesty, případná omezení a provoz navazující dopravy nebo lanovek.

Právě respekt k horám je jednou z podmínek, aby byly výlety v Jeseníkách nejen krásné, ale také bezpečné.

Jeseníky pěšky i na kole stojí za opakované návštěvy

Jedním výletem nelze Jeseníky skutečně poznat. Ani návštěva Pradědu sama o sobě neukáže, jak rozdílné mohou jednotlivé části pohoří být.

Jeden den můžete stoupat kolem vodopádů Bílé Opavy, další den přecházet otevřený hřeben mezi Keprníkem a Šerákem a třetí se pohybovat mezi prameny nad Jeseníkem nebo v lesích kolem Rejvízu.

Cyklisté mohou podobně střídat dlouhé horské výjezdy, dálkové trasy a technické traily.

Právě kombinace horských přechodů, vyhlídkových okruhů, lesních cest, skalních lokalit, rašelinišť a náročných cyklistických stoupání dělá z Jeseníků jednu z nejzajímavějších oblastí pro aktivní dovolenou v České republice.

Ať už zvolíte cestu na Praděd, přechod Keprníku, výstup na Šerák, klidnější Rejvíz nebo některou z dlouhých cyklotras, vyplatí se nechat si na Jeseníky dostatek času.

Nejhezčí totiž nejsou jen jednotlivé cíle, ale samotná cesta mezi nimi.

Doporučujeme ubytování v této lokalitě.

About the Author

REDAKCE

Administrator

View All Posts