Orlické hory patří k těm českým pohořím, která není potřeba objevovat prostřednictvím jediného slavného místa. Jejich kouzlo spočívá v celé krajině. Dlouhý horský hřeben při česko-polské hranici, rozsáhlé lesy, horské louky, rašeliniště, prameniště, hluboká údolí řek a potoků, pozůstatky československého opevnění, staré horské osady, rozhledny i poutní místa vytvářejí oblast, ve které lze bez problémů strávit několik dnů a pokaždé vyrazit za úplně jiným zážitkem.
Nejvyšším bodem pohoří je Velká Deštná s nadmořskou výškou 1 115 metrů, ale samotným výstupem na nejvyšší vrchol poznávání Orlických hor rozhodně nekončí. Jednou z jejich největších předností je možnost spojit klasickou horskou turistiku s návštěvou Zemské brány, Neratova, Šerlichu, pevnosti Hanička, přírodních rezervací nebo dlouhých hřebenových cest.
Orlické hory navíc působí v mnoha místech klidnějším dojmem než některá známější česká horská střediska. Neznamená to, že by zde chyběly významné turistické cíle. Naopak. Největší hodnotou regionu je ale možnost opustit nejnavštěvovanější místa a během několika kilometrů se ocitnout v krajině, kde hlavní roli znovu převezme les, horská louka, řeka nebo daleký výhled.
V tomto velkém průvodci se podíváme na nejkrásnější místa Orlických hor, hlavní hřeben, přírodní rezervace, pěší turistiku, nejvyšší vrcholy, Neratov, Zemskou bránu i československé opevnění. V druhé části průvodce se zaměříme především na cykloturistiku, další výletní cíle, Pastvinskou přehradu, zimní aktivity a praktické plánování delšího pobytu.
Kde leží Orlické hory
Orlické hory se nacházejí ve východní části Čech při hranici České republiky s Polskem. Většina území chráněné krajinné oblasti leží v Královéhradeckém kraji, její menší jižní část zasahuje také do Pardubického kraje.
Při plánování výletů je dobré rozlišovat vlastní Orlické hory od širší turistické oblasti označované jako Orlické hory a Podorlicko. Turistický region je rozsáhlejší a přirozeně zahrnuje také řadu atraktivních míst v podhůří a navazujících oblastech. Proto lze v turistických průvodcích pod označením Orlické hory narazit i na cíle, které geograficky neleží přímo na hlavním Orlickém hřbetu.
Pro běžného návštěvníka to není problém. Naopak širší oblast umožňuje sestavit dovolenou tak, aby se během jednoho pobytu střídaly horské túry, rozhledny, pevnosti, historická města, přehrady i přírodní zajímavosti.
Samotnou horskou krajinu nejlépe charakterizuje dlouhý převážně lesnatý hřeben táhnoucí se v blízkosti státní hranice. Nečekejte zde množství výrazně špičatých vrcholů. Pro Orlické hory jsou typičtější táhlejší zaoblené horské partie, z nichž na českou stranu sestupují hluboká údolí vodních toků.
CHKO Orlické hory chrání přes 200 kilometrů čtverečních horské krajiny
Velká část nejcennějšího území je součástí Chráněné krajinné oblasti Orlické hory, která byla vyhlášena v roce 1970.
CHKO má rozlohu přibližně 204 km² a nadmořská výška jejího území se pohybuje zhruba od 416 do 1 115 metrů nad mořem.
Na území chráněné krajinné oblasti se nachází 21 maloplošných zvláště chráněných území. Patří mezi ně dvě národní přírodní rezervace, třináct přírodních rezervací a šest přírodních památek. Součástí evropské soustavy Natura 2000 je zde také několik evropsky významných lokalit a ptačí oblast.
Orlické hory nejsou cenné jen svými lesy. Krajinu vytváří pestrá mozaika horských trávníků, pastvin, mokrých luk, rašelinišť, pramenišť, lesních porostů a drobných vodních toků.
Právě střídání různých přírodních prostředí je důvodem, proč stojí za to nevnímat zdejší krajinu pouze jako kulisu pro turistiku.
Jak vypadají Orlické hory
Z větší vzdálenosti mohou Orlické hory působit jako souvislá zelená hradba. Kdo však vstoupí hlouběji do jejich krajiny, zjistí, že jsou překvapivě rozmanité.
Hlavní horský hřeben je poměrně táhlý a na řadě míst silně zalesněný. Na jeho svazích ale vznikla hluboce zaříznutá údolí horských řek a potoků. Jinde se mezi lesy otevírají horské louky, pastviny a bývalé osady.
Východní strana hor směrem k Divoké Orlici a Orlickému Záhoří nabízí úplně jinou atmosféru než západní svahy sestupující například směrem k Deštnému nebo Rokytnici v Orlických horách.
Jednou z největších předností regionu je právě rychlé střídání charakteru krajiny. Během jednoho dne můžete projít lesnatým hřebenem, vystoupat na rozhlednu, sejít do otevřeného horského údolí a další část výletu strávit podél divokého toku horské řeky.
Doporučujeme ubytování v blízké lokalitě-Penzion Podhorní mlýn
Velká Deštná – nejvyšší hora Orlických hor
Nejvyšším vrcholem pohoří je Velká Deštná, vysoká 1 115 metrů nad mořem.
Pokud do Orlických hor přijíždíte poprvé, patří právě Velká Deštná mezi místa, která by ve vašem programu neměla chybět. Není jen nejvyšší horou regionu, ale zároveň leží přímo na jednom z nejatraktivnějších úseků hlavního hřebene.
Vrchol samotný není dramatickou skalnatou horou. Charakter Orlických hor je jiný. Jedná se o převážně zaoblené a lesnaté horské partie. Význam Velké Deštné proto ještě zvýšila zdejší rozhledna, díky které se návštěvníci dostanou nad okolní vegetaci a při dobrém počasí mohou pozorovat rozsáhlou horskou krajinu.
Velká Deštná se velmi dobře kombinuje s výletem ze Šerlichu. Právě cesta mezi Šerlichem a nejvyšším vrcholem patří k nejoblíbenějším způsobům, jak se s hlavním hřebenem Orlických hor poprvé seznámit.
Kdo má více času a dobrou kondici, nemusí se po návštěvě vrcholu ihned vracet. Hřeben nabízí možnost pokračování dalšími částmi hor.
Rozhledna na Velké Deštné
Rozhledna na Velké Deštné se stala jednou z novodobých dominant Orlických hor. Pro návštěvníky má zásadní význam především proto, že samotný vrchol je obklopen lesní vegetací a bez vyvýšeného vyhlídkového bodu by zde nebyl tak široký rozhled.
Výlet k rozhledně není zajímavý pouze cílem. Cesta vede jednou z nejvýše položených částí Orlického hřbetu a nabízí možnost poznat typickou horskou krajinu.
Před návštěvou je vhodné počítat s tím, že počasí na hlavním hřebeni může být výrazně odlišné od podmínek v údolích. I během teplejší části roku zde může foukat silný vítr a počasí se může rychle měnit.
Při zimní návštěvě je nutné respektovat aktuální podmínky, sněhovou pokrývku a případná omezení.
Šerlich – jedna z nejznámějších částí hřebene
Šerlich patří mezi nejvýznamnější výchozí body pro turistiku v severní a centrální části Orlických hor.
Jeho poloha vysoko na hlavním hřebeni umožňuje pohodlně naplánovat výlet směrem k Velké Deštné, Bukačce nebo dalším částem česko-polského pohraničí.
Právě zde člověk velmi rychle získá představu o charakteru Orlických hor. Na jedné straně horský les, na druhé blízkost státní hranice, před vámi několik možností pokračování po hlavním hřebeni.
Šerlich je oblíbeným místem také v zimě, kdy se okolní cesty využívají pro běžecké lyžování.
Masarykova chata na Šerlichu – jeden ze symbolů Orlických hor
Se Šerlichem je neodmyslitelně spojena také Masarykova chata, která patří k nejznámějším horským stavbám regionu.
Horské chaty vždy hrály při rozvoji turistiky důležitou roli. Nebyly jen místem občerstvení nebo přenocování. Stávaly se důležitými orientačními body, místy setkávání a základnami pro výpravy do hor.
Masarykova chata tuto tradici připomíná dodnes.
Díky své poloze se často stává zastávkou při cestě mezi Šerlichem a Velkou Deštnou nebo výchozím bodem pro další putování po hřebeni.
Po hlavním hřebeni vede evropské rozvodí
Jednou ze zajímavostí Orlických hor, kterou při obyčejném výletu snadno přehlédnete, je význam zdejšího hlavního hřebene pro evropské rozvodí.
V úseku přibližně mezi oblastí Čihalky a Šerlicha probíhá téměř souběžně s česko-polskou hranicí rozvodí Severního a Baltského moře.
Voda stékající na českou stranu pokračuje prostřednictvím českých řek směrem do povodí Labe a Severního moře, zatímco voda odtékající na polskou stranu směřuje do úmoří Baltského moře.
Při putování po hřebeni tak na některých místech stačí překročit pomyslnou linii několika kroky a dešťová voda odtud zamíří do úplně jiného moře.
Jiráskova cesta – páteř pěší turistiky
Pokud chcete Orlické hory poznat pěšky, jedním z nejdůležitějších pojmů je Jiráskova cesta.
Na území CHKO Orlické hory vede přibližně 42 kilometrů této dálkové turistické trasy. Prochází hlavním hřebenem a míjí nebo přímo protíná řadu nejcennějších přírodních lokalit.
V oblasti Olešnice v Orlických horách vstupuje na území CHKO, pokračuje směrem k Vrchmezí a Bukačce a dále k oblasti Šerlichu a Velké Deštné. V dalších úsecích vede kolem chráněných lokalit Jelení lázeň, U Kunštátské kaple, Komáří vrch, Černý důl nebo Rašeliniště pod Předním vrchem a v jižnější části prochází také přírodní rezervací Zemská brána.
Jiráskova cesta umožňuje poznat Orlické hory úplně jinak než při návštěvě jednotlivých cílů autem.
Nemusíte ji samozřejmě absolvovat celou. Velmi dobře ji lze rozdělit na několik etap a jednotlivé části využívat jako základ jednodenních túr.
Bukačka – botanická zahrada Orlických hor
Jedním z nejcennějších přírodních míst severní části hor je národní přírodní rezervace Bukačka.
Díky rozmanitosti zdejších horských luk bývá označována jako botanická zahrada Orlických hor.
Bukačka ukazuje, že zdejší příroda není tvořena pouze smrkovými lesy. Právě louky, mokřady, prameniště a původnější lesní porosty patří mezi nejcennější biotopy celého pohoří.
Při návštěvě je potřeba respektovat režim národní přírodní rezervace. Pohyb návštěvníků je možný pouze po značených turistických stezkách.
Opouštění vyznačených cest kvůli fotografování nebo zkrácení trasy může poškozovat citlivé horské biotopy.
Tipy na ubytování:
Původní lesy Orlických hor vypadaly jinak než dnes
Při pohledu na současné Orlické hory si většina návštěvníků automaticky spojí zdejší krajinu se smrkovými lesy. Historicky však byla situace jiná.
Než přírodu výrazně ovlivnilo lesní hospodaření člověka, patřily mezi hlavní lesní biotopy Orlických hor bučiny.
Na některých místech se dodnes zachovaly zbytky přírodě blízkých horských a podhorských bučin. Cenné jsou například květnaté bučiny, jejichž fragmenty lze nalézt v oblasti národní přírodní rezervace Trčkov.
Přirozené smrčiny byly původně typické především pro nejvyšší horské polohy. Rozsáhlé smrkové monokultury v nižších částech hor jsou do značné míry výsledkem změn v lesním hospodaření.
Zajímavé jsou také suťové lesy, které se objevují na kamenitých a balvanitých svazích hlubokých údolí například podél Bělé, Zdobnice nebo Říčky.
Černý důl – místo, kde má les volnost
Další mimořádně cennou částí Orlických hor je přírodní rezervace Černý důl.
Jádro rezervace tvoří prales ponechaný samovolnému vývoji.
Právě zde lze dobře pochopit rozdíl mezi hospodářsky využívaným lesem a místem, kde dostávají větší prostor přirozené procesy.
Staré stromy, padlé kmeny nebo odumřelé dřevo nejsou v podobném lese známkou zanedbání. Naopak představují důležitou součást lesního ekosystému a poskytují prostředí množství organismů.
Černý důl je dalším důvodem, proč se vyplatí při cestě Orlickými horami nevnímat hlavní hřeben jen jako sportovní trasu mezi jednotlivými vrcholy.
Trčkov – cenné lesy a horská příroda
Národní přírodní rezervace Trčkov chrání další významnou část horské přírody.
Dochovaly se zde mimo jiné cennější porosty květnatých bučin. Také v této národní přírodní rezervaci je pohyb návštěvníků omezen na značené turistické stezky.
Oblast Trčkova a navazujícího Orlického Záhoří patří k částem hor, kde lze objevit výrazně klidnější krajinu než kolem nejznámějších nástupních míst.
Orlické Záhoří – otevřená krajina pod hlavním hřebenem
Na východní straně hlavního hřebene se nachází Orlické Záhoří.
Po lesnatých partiích kolem Velké Deštné působí zdejší krajina překvapivě otevřeně. Horské louky, údolí Divoké Orlice a pohledy k hlavnímu hřebeni vytvářejí jednu z nejmalebnějších částí celého regionu.
Orlické Záhoří může být zajímavou základnou nejen pro pěší turistiku, ale také pro cykloturistiku a zimní pobyty.
Kdo chce poznat zdejší přírodu podrobněji, může využít například doporučenou trasu Horské louky Zaorlicka, jejíž délka činí přibližně 7 kilometrů.
Trasa představuje charakteristické horské louky i krajinu kolem Divoké Orlice.
Divoká Orlice – řeka, která dala horám jednu z nejkrásnějších podob
Vodní toky jsou pro podobu Orlických hor mimořádně důležité.
Velká část pohoří spadá do povodí řeky Orlice. Převážnou část území odvodňuje Divoká Orlice a její přítoky.
Na západních a jihozápadních svazích odvádějí vodu také například Bělá, Kněžná a Zdobnice. Tyto horské toky postupně vytvořily hluboká a sevřená údolí s kamenitými řečišti, která patří mezi charakteristické krajinné prvky Orlických hor.
Mnoho místních potoků pramení v horských mokřadech, rašeliništích a prameništích.
Právě voda spojuje několik nejkrásnějších přírodních lokalit celého pohoří.
A nejznámějším místem, kde řeka předvádí svoji sílu, je bezpochyby Zemská brána.
Zemská brána – jedno z nejkrásnějších míst Orlických hor
Kdybychom měli vybrat několik míst, která by měl při první návštěvě Orlických hor vidět téměř každý, Zemská brána by mezi nimi rozhodně nechyběla.
Divoká Orlice zde protéká romantickým sevřeným údolím lemovaným lesem, skalami a mohutnými balvany.
Charakter krajiny se výrazně liší od otevřených hřebenových partií. Místo dalekých rozhledů zde hlavní roli přebírá řeka.
Voda protékající mezi kameny, skalnaté svahy a les vytvářejí atmosféru, která může návštěvníkovi místy připomínat mnohem divočejší horské oblasti.
Výraznou dominantou vstupu do údolí je historický kamenný silniční most, od kterého lze pokračovat pěšky podél toku Divoké Orlice.
Naučná stezka Zemská brána
Údolím vede oficiální naučná stezka Zemská brána.
Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR měří necelých 2,5 kilometru, je určena pro pěší a její obtížnost je hodnocena jako střední.
Trasa začíná u silničního mostu mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Čihákem a končí u osady Amerika nad Kláštercem nad Orlicí.
Na trase se nachází 10 informačních zastavení doplněných několika interaktivními prvky pro děti.
Naučná stezka představuje místní rostliny a živočichy, lesy, historii oblasti i konkrétní turistická místa.
Mezi nejznámější patří Ledříčkova skála a Pašerácká lávka.
Je Zemská brána vhodná pro děti?
Ano, Zemská brána je velmi zajímavým výletem pro rodiny s dětmi, ale je důležité rozlišovat mezi cestou s chodícím dítětem a cestou s dětským kočárkem.
Oficiálně je naučná stezka hodnocena jako středně obtížná pěší trasa.
Vede přírodním terénem podél řeky, a proto není vhodné automaticky předpokládat, že celý úsek bude pohodlně průjezdný běžným kočárkem.
Rodiny s menšími dětmi by měly před výletem zohlednit aktuální stav trasy, počasí a typ kočárku.
Pro větší děti může být naopak Zemská brána jedním z nejzábavnějších přírodních výletů Orlických hor, protože cesta nabízí řeku, skály, lávku a několik prvků naučné stezky.
Ledříčkova skála
Jednou ze známých zastávek v údolí je Ledříčkova skála.
K místu se váže příběh legendárního Ledříčka, který je součástí místních pověstí.
Samotná skála zapadá do dramatického charakteru průlomového údolí a patří k místům, která dodávají naučné stezce Zemská brána další rozměr.
Pašerácká lávka
Dalším známým bodem je Pašerácká lávka přes Divokou Orlici.
Její pojmenování připomíná pohraniční charakter oblasti, ve které se v minulosti odehrával život na obou stranách dnešní česko-polské hranice.
Dnes lávka slouží především turistům a patří mezi oblíbená fotografická místa naučné stezky.
Zemská brána není jen turistickou atrakcí
Celé údolí má především vysokou přírodovědnou hodnotu.
Divoká Orlice zde vytváří prostředí pro řadu rostlinných a živočišných druhů a území je chráněno jako přírodní rezervace.
Návštěvníci by se proto měli pohybovat po turistických a povolených cestách a nevstupovat zbytečně do citlivých částí údolí.
Právě kombinace dostupnosti a mimořádné přírodní hodnoty dělá ze Zemské brány jednu z nejlepších ukázek krajiny Orlických hor.
Neratov – místo s jedním z nejsilnějších příběhů českých hor
Jen málo míst v Orlických horách má tak silnou atmosféru jako Neratov.
Malá horská obec ležící v údolí Divoké Orlice je dnes známá především díky kostelu Nanebevzetí Panny Marie, jehož skleněná střecha se stala jedním z nejfotografovanějších symbolů regionu.
Neratov ale není pouze zajímavou zastávkou na výletě.
Jeho příběh připomíná dramatickou historii českého pohraničí, poválečné vysídlení původního obyvatelstva, chátrání mnoha horských obcí i mimořádnou novodobou obnovu místa.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Dominantou Neratova je monumentální barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Osud kostela se dramaticky změnil na konci druhé světové války.
Dne 10. května 1945 kostel vyhořel. Oheň zničil mimo jiné střechu, dřevěná schodiště věží, hodinový mechanismus a další části stavby.
Silné klenby naopak ochránily část interiéru.
V následujících desetiletích kostel postupně chátral a jeho další existence byla nejistá.
Po roce 1989 se situace změnila a začala postupná obnova.
Skleněná střecha změnila Neratov v jeden ze symbolů Orlických hor
Jedním z nejvýraznějších momentů rekonstrukce bylo vytvoření skleněné střechy v roce 2007.
Právě propojení historické barokní stavby s moderní průsvitnou konstrukcí vytvořilo mimořádný prostor, který nemá v českých horách mnoho obdob.
Do interiéru proniká denní světlo přímo přes střechu a atmosféra se během dne mění podle počasí a polohy slunce.
Postupně pokračovala také obnova dalších částí stavby. Kostelu se vrátily některé původní architektonické prvky, byly opraveny věže a znovu se zde rozezněly zvony.
Dnes patří Neratov k nejvýznamnějším poutním a turistickým místům Orlických hor.
Neratov není muzeum
Na Neratovu je možná nejzajímavější skutečnost, že nejde o zakonzervovanou památku.
Místo znovu skutečně žije.
Obnova kostela i obce je spojena s činností Sdružení Neratov, které se podílí nejen na péči o místo, ale také na sociálních projektech a zaměstnávání lidí se zdravotním postižením.
Neratov se tak stal příkladem obnovy téměř zaniklého pohraničního místa, které získalo novou funkci.
Pro návštěvníka Orlických hor je proto mnohem více než jen zastávkou na fotografii.
Neratov a Divoká Orlice
Další předností Neratova je poloha.
Leží přímo v údolí Divoké Orlice, takže jej lze dobře spojit s turistickými a cyklistickými výlety v oblasti Orlického Záhoří, Bartošovic a Zemské brány.
V blízkosti prochází státní hranice s Polskem a celý region má typickou atmosféru horského příhraničí.
Návštěvu Neratova lze proto zařadit jako samostatný kratší výlet, ale mnohem zajímavější je spojit ji s delším putováním krajinou.
České pohraniční opevnění – betonová historie ukrytá v lesích
Při delším putování Orlickými horami si začnete všímat zvláštního fenoménu.
V lesích se opakovaně objevují betonové objekty československého opevnění.
Některé jsou malé a nenápadné, jiné mají podobu mohutných pěchotních srubů. A pod zemí se na několika místech skrývají rozsáhlé pevnostní systémy.
Ve druhé polovině 30. let 20. století budovalo Československo rozsáhlou obrannou linii, která měla chránit hranice před hrozbou útoku nacistického Německa.
Orlické hory byly jednou ze strategicky významných částí této obrany.
Dodnes se zde zachovalo mimořádné množství vojenských objektů.
Hanička – nejznámější pevnost Orlických hor
Jedním z nejvýznamnějších míst československého opevnění je dělostřelecká tvrz Hanička.
Nachází se přibližně 7 kilometrů od Rokytnice v Orlických horách, jižně od Anenského vrchu.
Stavba tvrze probíhala v letech 1936 až 1938.
Práce trvaly pouhých 22 měsíců a tehdejší náklady dosáhly přibližně 28 milionů předválečných korun.
Hanička byla součástí rozsáhlého systému opevnění budovaného podél tehdejší severní hranice Československa.
Tvrze měly představovat nejodolnější body celé obranné linie.
Podzemí Haničky
Na povrchu vidí návštěvník jen část systému.
Skutečný rozsah pevnosti se ukrývá především hluboko pod zemí.
Podzemní prostory spojovaly jednotlivé bojové a provozní části tvrze a umožňovaly pohyb lidí, munice i materiálu.
Právě sestup do podzemí patří k největším zážitkům návštěvy Haničky.
Před cestou je vhodné počítat s nižší teplotou v podzemí a připravit si odpovídající oblečení.
Aktuální otevírací dobu a režim prohlídek je nutné ověřit před návštěvou přímo u provozovatele tvrze.
Hanička má také poválečnou historii
Příběh pevnosti neskončil rokem 1938.
V období studené války byla Hanička vybrána pro další využití a v roce 1979 zde začala přestavba pod krycím názvem Kahan.
Objekt měl získat funkci moderního zabezpečeného úkrytu.
Úpravy pokračovaly dlouhou dobu a definitivně skončily až v první polovině 90. let.
Návštěvník tak dnes v Haničce nepoznává pouze československé opevnění z doby první republiky, ale také další etapu československých dějin.
Anenský vrch – turistika a vojenská historie na jednom místě
S oblastí Haničky úzce souvisí Anenský vrch.
Okolní krajina je jedním z nejlepších míst, kde lze propojit klasickou horskou turistiku s poznáváním československého opevnění.
Při pěším putování mezi jednotlivými objekty si člověk mnohem lépe uvědomí jejich rozmístění v terénu než při návštěvě jediného izolovaného bunkru.
Celý systém byl navrhován jako souvislá obranná linie, v níž se jednotlivé objekty vzájemně doplňovaly.
Dnes vzniká zajímavý kontrast: stavby, které byly připravovány pro válku, postupně zarostly horským lesem a staly se součástí turistické krajiny.
Rokytnice v Orlických horách – výchozí bod za Haničkou i na hřeben
Pro jižní a střední část Orlických hor je významným turistickým centrem Rokytnice v Orlických horách.
Město představuje vhodnou základnu především pro návštěvníky, kteří chtějí spojit turistiku s poznáváním pevnostních objektů.
Odtud se lze vydat směrem k Haničce, Anenskému vrchu nebo pokračovat do dalších částí hlavního hřebene.
Z Rokytnice se zároveň otevírá cesta směrem do oblasti Neratova, Bartošovic a údolí Divoké Orlice.
Při několikadenním pobytu může proto dávat smysl rozdělit Orlické hory na dvě základní oblasti: Deštné a Šerlich pro severní a centrální část hřebene a Rokytnici pro jeho jižnější část a pevnostní oblast.
Kunštátská kaple – jedno z nejfotogeničtějších míst hřebene
Při putování hlavním hřebenem lze narazit na Kunštátskou kapli, jednu z charakteristických staveb Orlických hor.
Podobná místa připomínají, že horská krajina nebyla nikdy úplně opuštěným prostorem.
Po staletí se zde pohybovali obyvatelé horských osad, lesní dělníci, poutníci i lidé cestující mezi českou a kladskou stranou hor.
Okolí kaple je současně přírodně velmi citlivou oblastí.
V přírodní památce U Kunštátské kaple platí celoroční zákaz vstupu mimo povolené komunikace a turistické trasy. Návštěvníci by proto neměli vstupovat do okolního chráněného terénu jen kvůli fotografování.
Jelení lázeň
Dalším cenným místem nedaleko hlavní hřebenové trasy je přírodní rezervace Jelení lázeň.
Také zde platí celoroční omezení vstupu do chráněného území.
Hřebenové trasy vedou v blízkosti několika mimořádně citlivých míst, a proto je v Orlických horách obzvlášť důležité respektovat turistické značení.
Nejlepší způsob, jak poznat Orlické hory? Rozdělit je do několika dnů
Orlické hory nevypadají na mapě obrovsky, ale pokud chcete jejich nejzajímavější místa poznat skutečně v klidu, jeden den nestačí.
Pro první návštěvu lze pobyt rozdělit například následovně.
1. den – Šerlich a Velká Deštná
Výlet po hlavním hřebeni, návštěva Masarykovy chaty, Šerlichu a nejvyššího vrcholu Velké Deštné.
Jde o ideální první seznámení s charakterem pohoří.
2. den – příroda hlavního hřebene
Delší putování po části Jiráskovy cesty, při kterém lze poznat okolí Bukačky a další chráněné horské lokality.
3. den – Rokytnice, Hanička a Anenský vrch
Den věnovaný kombinaci turistiky a vojenské historie.
Hlavním cílem může být tvrz Hanička, kterou lze spojit s výletem v oblasti Anenského vrchu.
4. den – Neratov a Orlické Záhoří
Klidnější výlet do otevřené krajiny na východní straně hor s návštěvou kostela v Neratově.
5. den – Zemská brána
Procházka romantickým údolím Divoké Orlice po naučné stezce Zemská brána.
Podobné rozdělení samozřejmě není jedinou možností, ale dobře ukazuje, jak rozdílné zážitky Orlické hory nabízejí.
Orlické hory s dětmi
Orlické hory jsou vhodným regionem pro rodinnou turistiku, pokud délku a obtížnost tras přizpůsobíte věku a zkušenostem dítěte.
Dobrou volbou mohou být kratší části hlavního hřebene, návštěva rozhleden, Neratov, okolí Deštného nebo část naučných stezek.
Velkým lákadlem pro větší děti mohou být pevnosti a bunkry.
Podzemí Haničky dokáže běžný turistický výlet proměnit v dobrodružství, které bude pravděpodobně zajímavější než několikakilometrová cesta lesem.
Zemská brána zase kombinuje řeku, skály, lávku a naučné prvky.
Je ale nutné mít na paměti, že označení „vhodné pro děti“ neznamená automaticky „vhodné pro kočárek“.
Mnoho horských cest vede po přírodním povrchu, kde se objevují kameny, kořeny nebo bahno.
Orlické hory s kočárkem
U cest s kočárkem doporučujeme vždy posuzovat konkrétní trasu.
Hlavní zpevněné cesty mohou být pro sportovní kočárky dobře využitelné, ale naučné stezky a lesní pěšiny mohou mít místy náročnější povrch.
Zvláštní pozornost věnujte počasí. Cesta, která je během suchého léta dobře průchodná, může být po několika dnech deště podstatně obtížnější.
Zemskou bránu například nelze obecně označit jako bezproblémovou kočárkovou trasu. Oficiálně jde o středně obtížnou pěší naučnou stezku.
Orlické hory se psem
Také majitelé psů zde najdou mnoho možností pro dlouhé procházky a horské túry.
Je však potřeba respektovat režim chráněné krajinné oblasti a jednotlivých přírodních rezervací.
Pes by měl být vždy bezpečně pod kontrolou a nesmí pronásledovat volně žijící živočichy.
V nejcitlivějších rezervacích je nutné důsledně zůstávat na povolených turistických trasách.
V NPR Bukačka a NPR Trčkov je vstup návštěvníků povolen pouze po značených turistických stezkách. Omezení pohybu platí také v několika dalších chráněných lokalitách.
Naučné stezky v Orlických horách
Pokud nechcete pouze chodit krajinou, ale chcete se o ní také něco dozvědět, stojí za pozornost oficiální naučné stezky.
Mezi nejzajímavější patří:
Zemská brána
Délka: přibližně 2,5 km
Pěší trasa střední obtížnosti vedená údolím Divoké Orlice. Nabízí deset informačních zastavení a několik interaktivních prvků pro děti.
Okolím Deštného
Délka: přibližně 17 km
Delší naučná trasa tvořená dvěma vzájemně propojenými okruhy.
Seznamuje návštěvníky s přírodou okolí Deštného, horskými lesy a také historií zdejší krajiny.
Horské louky Zaorlicka
Délka: přibližně 7 km
Výlet představující otevřenou krajinu Orlického Záhoří, horské louky a údolí Divoké Orlice.
Bedřichovka
Délka: přibližně 3 km
Kratší výlet zaměřený na zdejší přírodu a ptačí svět.
Kdy vyrazit do Orlických hor
Velkou výhodou Orlických hor je možnost návštěvy prakticky během celého roku.
Jaro
Jaro přichází do vyšších poloh později než do nížin.
Na horských loukách a v lesích se postupně probouzí vegetace, ale ve stinných úsecích se mohou ještě poměrně dlouho držet zbytky sněhu nebo podmáčený terén.
Výhodou bývá menší počet turistů.
Léto
Léto nabízí nejlepší podmínky pro dlouhé pěší túry, hřebenové přechody a cykloturistiku.
Hlavní turistická místa jsou však během prázdnin přirozeně navštěvovanější.
Pokud chcete větší klid, vyplatí se vyrazit časně ráno nebo zvolit méně známé části pohoří.
Podzim
Pro mnoho turistů je právě podzim jedním z nejkrásnějších období.
Barevné lesy, ranní mlhy, chladnější vzduch a často dobrá dohlednost dokážou hlavní hřeben proměnit v mimořádně fotogenickou krajinu.
Mimo hlavní sezonu bývá navíc v horách výrazně klidněji.
Zima
V zimě se Orlické hory mění v oblast běžkařských tras, zimní turistiky a lyžařských středisek.
Podmínky na hlavním hřebeni však mohou být výrazně náročnější než v údolí.
Vítr, sněžení, námraza a rychlé změny počasí vyžadují odpovídající vybavení a rozumné plánování.
Orlické hory jsou staré stovky milionů let
Zajímavý je také geologický příběh pohoří.
Podloží Orlických hor tvoří z velké části velmi staré horniny. Některé pocházejí z období před více než 570 miliony let.
Původní sedimenty se během dlouhého geologického vývoje přeměnily na různé metamorfované horniny, například ruly, svory, fylity nebo amfibolity.
Pozdější horotvorné procesy, eroze, působení vody a mrazové zvětrávání postupně vytvořily dnešní reliéf.
V dobách ledových vznikaly na hřebeni například mrazové sruby, kamenná moře a suťové rozpady.
Dnešní převážně zaoblená krajina je proto výsledkem geologických procesů probíhajících stovky milionů let.
Hory, jejichž kámen pomáhal stavět bunkry
Geologie Orlických hor má zajímavé spojení také s československým opevněním.
V některých zdejších lomech se těžil stavební kámen využívaný při budování obranného systému ve 30. letech minulého století.
Příkladem je oblast Špičáku u Deštného v Orlických horách.
Další kámen pocházel například z oblasti Pěčína a byl využíván také při výstavbě tvrze Hanička.
Přírodní historie se tak v Orlických horách na několika místech přímo propojuje s historií vojenskou.
Pro koho jsou Orlické hory ideální
Jednou z největších předností Orlických hor je jejich univerzálnost.
Milovníci pěší turistiky mohou vyrazit na hlavní hřeben a po Jiráskově cestě.
Rodiny s dětmi mohou kombinovat kratší procházky, rozhledny, naučné stezky a pevnosti.
Milovníci historie zde mohou strávit několik dnů poznáváním československého opevnění.
Milovníci přírody mohou objevovat Bukačku, Trčkov, Zemskou bránu nebo horské louky Orlického Záhoří.
Fotografové ocení ranní mlhy, barevné podzimní lesy, Neratov, rozhledny a údolí Divoké Orlice.
A cyklisté zde mají tolik možností, že si zaslouží samostatnou část našeho průvodce.
Proč Orlickým horám věnovat více než jeden den
Orlické hory dokážou na mapě působit kompaktně. Ve skutečnosti však nabízejí tak rozdílné části krajiny, že je škoda snažit se celý region projet během jediného dne.
Jeden den si zaslouží Velká Deštná a Šerlich.
Další den můžete strávit na dlouhé části hlavního hřebene.
Samostatný program nabízí Hanička a československé opevnění.
Úplně jinou atmosféru má Neratov a Orlické Záhoří.
A vlastní den si bez problémů zaslouží také Zemská brána a údolí Divoké Orlice.
Když k tomu přidáme další rozhledny, horská města, cyklotrasy, Pastvinskou přehradu a výlety do Podorlicka, snadno vznikne program na týdenní dovolenou.
Orlické hory nejsou jen Velká Deštná
Nejvyšší vrchol bývá přirozeným magnetem. Byla by ale škoda přijet do Orlických hor pouze kvůli fotografii z rozhledny a zase odjet.
Skutečné kouzlo pohoří začíná ve chvíli, kdy se vydáte dál.
Když projdete část Jiráskovy cesty a začnete vnímat okolní horské louky.
Když sestoupíte k Divoké Orlici a uslyšíte vodu proudící mezi balvany Zemské brány.
Když vejdete pod skleněnou střechu kostela v Neratově.
Když mezi stromy objevíte betonový bunkr a uvědomíte si, že zde před necelými sto lety vznikala jedna z nejmohutnějších obranných linií tehdejšího Československa.
Právě toto spojení přírody, turistiky, historie a živé horské krajiny dává Orlickým horám jejich charakter.
Co navštívit při první cestě do Orlických hor
Pokud vyrážíte do regionu úplně poprvé a máte omezený čas, mezi nejzajímavější místa lze zařadit především:
Velkou Deštnou – nejvyšší vrchol pohoří s rozhlednou.
Šerlich a Masarykovu chatu – jeden z hlavních nástupních bodů na hřeben.
Jiráskovu cestu – nejdůležitější dálkovou turistickou trasu procházející hlavním hřebenem.
Zemskou bránu – romantické údolí Divoké Orlice s naučnou stezkou.
Neratov – poutní kostel se skleněnou střechou a mimořádným příběhem.
Haničku – jeden z nejvýznamnějších pevnostních komplexů československého pohraničního opevnění.
Orlické Záhoří – otevřenou horskou krajinu na východní straně hřebene.
Bukačku – jedno z nejcennějších přírodních území Orlických hor.
Už tato místa vystačí na několikadenní pobyt.
Orlické hory – krajina, která si zaslouží čas
Orlické hory možná nemají nejvyšší české vrcholy ani tak dramatické skalní partie jako některá jiná pohoří. Jejich síla leží v něčem jiném.
Jsou krajinou dlouhého horského hřebene, hlubokých říčních údolí, lesů a luk.
Krajinou, kde několik kilometrů od moderní rozhledny narazíte na pralesovitý les.
Krajinou, kde pod zemí zůstaly kilometrové pevnostní systémy a nad zemí stojí jeden z nejpozoruhodnějších obnovených kostelů českého pohraničí.
Krajinou, kde řeka Divoká Orlice vytvořila romantickou Zemskou bránu a kde se z hlavního hřebene voda rozbíhá směrem ke dvěma různým evropským mořím.
A především krajinou, kterou není potřeba „stihnout“.
Orlické hory jsou nejlepší tehdy, když jim dáte čas.
Orlické hory jsou pro aktivní dovolenou jako stvořené. Jejich hlavní hřeben není tvořen extrémně ostrými vrcholy, ale dlouhými lesnatými partiemi, horskými loukami, rašeliništi a otevřenými místy s výhledy do českého i polského pohraničí. Z hřebene pak sestupují údolí řek a potoků a na východní straně pohoří se krajina otevírá směrem k Divoké Orlici a Orlickému Záhoří.
Při výběru trasy je však dobré rozlišovat mezi krátkou rodinnou procházkou, delší pěší túrou a skutečnou horskou cyklotrasou. Právě proto jsme do tohoto průvodce zařadili především ověřené trasy popsané Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a oficiální cykloturistické okruhy Sdružení obcí Orlicko.
Jiráskova cesta – hlavní pěší hřebenovka Orlických hor
Pokud existuje jedna trasa, která dokáže představit Orlické hory v celé jejich šíři, je to Jiráskova cesta. Na území CHKO Orlické hory vede přibližně 42 kilometrů a prochází hlavním hřbetem pohoří.
Do chráněné krajinné oblasti vstupuje v Zeleném údolí u Olešnice v Orlických horách a odtud pokračuje směrem k Vrchmezí. Následně prochází krajinou při česko-polské hranici a oblastí národní přírodní rezervace Bukačka, která patří k nejcennějším přírodním lokalitám celého pohoří.
Další část přivádí turisty k Šerlichu a do nejvyšších partií Orlických hor. Právě tady se Jiráskova cesta dostává do míst, která si většina návštěvníků spojuje s klasickou hřebenovou turistikou.
Významným bodem je oblast Velké Deštné, nejvyššího vrcholu Orlických hor. Trasa dále vede kolem přírodní rezervace Jelení lázeň, pokračuje kolem přírodní památky U Kunštátské kaple, přírodní rezervace Komáří vrch, rezervace Černý důl a přírodní památky Rašeliniště pod Předním vrchem. V jižní části pak směřuje až k oblasti Zemské brány.
Největší předností Jiráskovy cesty není jeden konkrétní vrchol. Je to možnost sledovat postupnou proměnu krajiny na desítkách kilometrů. V severní části převažují lesy, rašeliniště a horské louky, v oblasti Šerlichu a Velké Deštné se pohybujete v nejvyšších partiích pohoří a dále k jihu přibývají místa spojená s československým opevněním i údolím Divoké Orlice.
Celých 42 kilometrů samozřejmě není nutné absolvovat během jediného dne. Pro většinu turistů je praktičtější rozdělit Jiráskovu cestu na několik jednodenních etap. Díky tomu lze jednotlivé úseky projít v klidu a zastavovat se u přírodních i historických zajímavostí.
Po hřebeni Orlických hor – Šerlich, Velká Deštná a Mezivrší
Jednou z nejatraktivnějších tras pro návštěvníky, kteří chtějí během jednoho dne poznat hlavní hřeben, je naučná trasa Po hřebeni Orlických hor.
Pěší varianta měří přibližně 15 kilometrů, cyklistická varianta 19 kilometrů. Trasa začíná u parkoviště v sedle pod Šerlichem a končí na Mezivrší.
Velkou výhodou je start ve vysoké nadmořské výšce. Turista nemusí nejprve několik kilometrů stoupat z údolí a téměř okamžitě se dostává do typické hřebenové krajiny Orlických hor.
Od Šerlichu trasa pokračuje směrem k nejvyššímu vrcholu pohoří. Postupně prochází horskými lesy a otevřenějšími partiemi a přivádí návštěvníky na Velkou Deštnou ve výšce 1 115 metrů nad mořem.
Na vrcholu stojí rozhledna, která umožňuje při dobré viditelnosti pozorovat rozsáhlé území Orlických hor i vzdálenější krajinu.
Po návštěvě Velké Deštné cesta pokračuje dál po hlavním hřebeni. Turista míjí oblast Jelení lázně, pokračuje směrem ke Kunštátské kapli, Komářímu vrchu a dále až na Mezivrší.
Na trase je rozmístěno deset informačních zastavení věnovaných přírodě Orlických hor, rostlinám a živočichům, historii osídlení i vývoji turistiky.
Pěší varianta představuje plnohodnotný celodenní horský výlet. Protože nejde o okruh, je nutné předem promyslet návrat z Mezivrší nebo dopravu na začátek trasy.
Pro cyklisty existuje delší, 19 kilometrů dlouhá varianta, která je oficiálně hodnocena jako náročná.
Naučná stezka Okolím Deštného – 17 kilometrů horskou přírodou
Kdo nechce zůstat pouze na hlavním hřebeni, může vyrazit na naučnou stezku Okolím Deštného.
Trasa měří přibližně 17 kilometrů, je určena pro pěší a její obtížnost je hodnocena jako střední. Zajímavostí je, že není tvořena jediným uzavřeným okruhem, ale dvěma vzájemně propojenými částmi.
To dává turistům možnost upravit délku výletu podle vlastní kondice a času.
Stezka je z velké části vedena společně s klasickým turistickým značením a lze na ni nastoupit na více místech.
Hlavním tématem je příroda v okolí Deštného v Orlických horách. Trasa představuje horské lesy, louky, přírodní rezervace a krajinu ovlivněnou dlouhodobým soužitím člověka s horami.
Na osmi informačních zastaveních se návštěvníci seznamují například s květenou Orlických hor, historií lesa nebo s chráněnými lokalitami v oblasti.
Významnými body jsou přírodní rezervace Sedloňovský vrch a národní přírodní rezervace Bukačka.
Trasa připomíná také historii československého pohraničního opevnění. Během jediného dne tak lze spojit přírodu a vojenskou historii, která je pro Orlické hory velmi typická.
Sedmnáct kilometrů už znamená skutečný celodenní výlet. Turisté by měli počítat s lesními a horskými cestami a s tím, že po dešti mohou být některé úseky mokré nebo rozbahněné.
Zemská brána – 2,5 kilometru podél Divoké Orlice
Úplně jiný charakter má naučná stezka Zemská brána.
Zatímco hlavní hřeben Orlických hor je založen na dlouhých lesních cestách a výhledech, Zemská brána vede sevřeným údolím Divoké Orlice.
Stezka měří přibližně 2,5 kilometru, je určena pro pěší a její obtížnost je hodnocena jako střední.
Začíná u silničního mostu mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Čihákem a pokračuje údolím směrem k osadě Amerika nad Kláštercem nad Orlicí.
Krátká vzdálenost může působit jako nenáročná procházka, ale charakter terénu je důležitější než samotný počet kilometrů.
Trasa vede přírodním prostředím podél řeky, mezi skalami, kořeny a balvany.
Co uvidíte na Zemské bráně
Největším lákadlem je samotná Divoká Orlice.
Řeka zde protéká mezi mohutnými balvany a skalnatými svahy a vytváří jednu z nejpůsobivějších přírodních scenérií Orlických hor.
Na trase se nachází 10 informačních zastavení, která se věnují přírodě, lesům, historii a životu v údolí.
Součástí naučné stezky jsou také interaktivní prvky pro děti.
Mezi nejznámější místa patří Ledříčkova skála a Pašerácká lávka.
Výrazným bodem je už samotný kamenný most na začátku údolí, který patří k nejfotografovanějším místům oblasti.
Zemská brána je vhodná pro rodiny s dětmi, které zvládají chůzi v přírodním terénu. Nelze ji však automaticky označit jako pohodlnou trasu pro běžný kočárek.
Horské louky Zaorlicka – 7 kilometrů otevřenou horskou krajinou
Kdo zná Orlické hory pouze z oblasti Velké Deštné a Šerlichu, může získat dojem, že pohoří tvoří hlavně hluboké lesy.
Výlet Horské louky Zaorlicka ukazuje úplně jinou podobu krajiny.
Pěší trasa měří přibližně 7 kilometrů a vede do východní části pohoří směrem k Orlickému Záhoří a Divoké Orlici.
Výchozím místem může být oblast Jadrné v Orlickém Záhoří.
Trasa je hodnocena jako lehká a jejím hlavním smyslem není dosažení výrazného vrcholu nebo rozhledny. Největším zážitkem je otevřená krajina horských luk a pastvin.
Právě zde se Orlické hory výrazně liší od lesnatého hlavního hřebene.
Na loukách v oblasti Orlického Záhoří byla vyhlášena Ptačí oblast Orlické Záhoří, která chrání cenné přírodní prostředí a druhy vázané na horské louky.
Při výletu se návštěvník přibližuje k Divoké Orlici a státní hranici.
Horské louky Zaorlicka jsou ideální především pro turisty, kteří hledají klidnější cestu krajinou a nechtějí celý den zdolávat horská stoupání.
Trasa není doporučena pro kočárky ani cyklisty.
Bedřichovka – krátká trasa plná přírodních zajímavostí
Pokud hledáte kratší trasu, která přesto nabídne hodně informací o přírodě, zajímavou volbou je naučná stezka Bedřichovka.
Měří necelé 3 kilometry, je hodnocena jako lehká a je vhodná pro pěší i cyklisty.
Výchozím bodem je oblast horské chaty Bedřichovka.
Stezka se zde rozděluje do dvou větví. Jedna vede kolem přírodní rezervace Bedřichovka směrem k polské hranici, druhá pokračuje po asfaltové cestě směrem k přírodní rezervaci Trčkovská louka a národní přírodní rezervaci Trčkov.
Na necelých třech kilometrech se nachází osm informačních zastavení.
Turisté se dozvědí více o ptačí oblasti Orlické Záhoří, rostlinách podmáčených horských luk, vodním životě Divoké Orlice, obnově tůní a potoků i o historii osídlení zdejšího pohraničí.
Pro děti jsou připraveny interaktivní prvky zaměřené na přírodu.
Bedřichovka je dobrým tipem pro rodiny nebo návštěvníky, kteří chtějí během jednoho dne spojit několik kratších výletů.
Cyklistická hřebenovka Šerlich – Mezivrší
Hlavní hřeben Orlických hor lze poznávat také na kole.
Cyklistická varianta trasy Po hřebeni Orlických hor měří přibližně 19 kilometrů a vede ze sedla pod Šerlichem přes nejvyšší část pohoří až na Mezivrší.
Oficiálně je hodnocena jako těžká.
Devatenáct kilometrů může působit jako poměrně krátká vzdálenost, ale nejde o rovinatou cyklostezku. Trasa vede horským terénem ve vysoké nadmořské výšce a nejvyšším bodem je Velká Deštná.
Cyklista postupně projíždí oblastí Šerlichu, Velké Deštné, Jelení lázně, Kunštátské kaple a Komářího vrchu.
Velkou předností je soustředění mnoha přírodních zajímavostí na relativně krátkém úseku.
Zároveň je nutné být ohleduplný k pěším turistům. Hlavní hřeben je velmi oblíbenou pěší trasou a cyklisté zde nemají prostor sami pro sebe.
Před výletem je také potřeba vyřešit dopravu zpět, protože stejně jako pěší varianta není ani cyklistická trasa okružní.
Sedm cykloturistických okruhů v jižní části Orlicka
Pro cyklisty, kteří dávají přednost okruhům, je velmi zajímavá jižní část širšího regionu.
Sdružení obcí Orlicko zde vytvořilo síť sedmi cykloturistických okruhů v oblasti Pastvin, Českých Petrovic, Mladkova, Kunvaldu a Žamberka.
Jednotlivé trasy jsou označeny různými barvami a nesou názvy:
Pastvinská – zelená
Kašparova – růžová
Studenecká – černá
Kunvaldská – červená
PL/CZ – tmavě modrá
Petrovická – žlutá
Žamberská – světle modrá
V terénu jsou doplněny informačními panely, mapami a orientačními výškovými profily.
Pastvinská zelená trasa – kolem přehrady a směrem k Divoké Orlici
Jedním z nejlepších okruhů pro první seznámení s jižní částí regionu je Pastvinská zelená trasa.
Výchozím místem je oblast Pastvin.
Trasa je hodnocena jako středně náročná a je vhodná pro silniční, trekkingová i horská kola. Vede převážně po asfaltových komunikacích.
Velkou výhodou je spojení cyklistiky s výletními místy kolem Pastvinské přehrady a Divoké Orlice.
Jedním ze zajímavých bodů je most přes zátoku Bublačka, kterému se říká Kraví skok.
Most byl původně postaven přes Divokou Orlici a při budování přehrady byl přemístěn na současné místo.
Trasa následně pokračuje krajinou kolem Pastvin a Klášterce nad Orlicí.
Pastvinský okruh je vhodný především pro cyklisty, kteří chtějí kombinovat jízdu po klidnějších komunikacích s výhledy do krajiny a zastávkami u turistických míst.
Kašparova růžová trasa – z Mladkova přes České Petrovice
Kašparova trasa začíná v oblasti Mladkova a Českých Petrovic.
Je hodnocena jako středně náročná a doporučena pro trekkingová nebo horská kola.
Kombinuje asfaltové komunikace s polními a lesními cestami.
Jedním z významných bodů je Kašparova chata v Mladkově.
Nedaleká Kladská vyhlídka nabízí za dobré viditelnosti výhledy směrem do Kladska a dalších pohraničních částí.
Trasa pokračuje směrem k Českým Petrovicím a oblasti kopce Adam.
U okraje lesa stojí kamenná kaple, která patří mezi drobné historické památky zdejšího pohraničí.
Kašparova trasa je vhodná především pro cyklisty, kteří chtějí kombinovat jízdu v přírodě s menšími historickými zastávkami.
Studenecká černá trasa – klidnější podhorská krajina
Studenecká trasa začíná v obci Studené.
Je hodnocena jako středně náročná a vede po asfaltových komunikacích i polních a lesních cestách.
Doporučena je především pro trekkingová a horská kola.
Charakterem jde o klidnější výlet, který není založen na velkých horských panoramatech.
Cyklista projíždí krajinou menších obcí, lesů a místních historických památek.
Ve Studeném se nachází několik drobných sakrálních objektů a dalších připomínek historie obce.
Trasa je proto vhodná pro návštěvníky, kteří preferují klidnější cykloturistiku mimo hlavní horská střediska.
Kunvaldská červená trasa – krajinou kolem Kunvaldu
Kunvaldská červená trasa začíná v centru městyse Kunvald.
Je hodnocena jako středně náročná a vede po asfaltových komunikacích, polních cestách i lesních úsecích.
Doporučena je pro trekkingová a horská kola.
Kunvald patří k historicky zajímavým místům Podorlicka, a proto dává smysl během výletu několikrát zastavit.
Mezi významné místní památky patří kostel svatého Jiří a další drobné historické objekty.
Červený okruh je vhodný pro cyklisty, kteří chtějí poznat podhorskou krajinu a menší obce mimo nejnavštěvovanější horské oblasti.
Česko-polská trasa PL/CZ – přes hranici a zpět
Jednou z nejzajímavějších cyklotras celé sítě je česko-polská trasa PL/CZ označená tmavě modře.
Nástupním místem je Mladkov v oblasti hraničního přechodu.
Trasa je hodnocena jako středně náročná a je vhodná pro trekkingová nebo horská kola.
Kombinuje asfaltové komunikace s polními a lesními cestami.
Největší zvláštností je samotný přeshraniční charakter.
Během jednoho výletu se cyklista pohybuje na české i polské straně pohraničí.
Jedním ze zajímavých míst na polské straně je Kamieńczyk, kde se nachází historický dřevěný kostel svatého Michala.
Trasa se následně vrací na českou stranu směrem k Českým Petrovicím a oblasti Adamu.
Pro návštěvníka je to jeden z nejlepších okruhů, pokud chce poznat i polskou stranu regionu.
Petrovická žlutá trasa – okruh z Českých Petrovic
Petrovická žlutá trasa začíná v Českých Petrovicích.
Je určena pro trekkingová a horská kola a hodnocena jako středně náročná.
Kombinuje asfaltové komunikace, polní a lesní cesty.
Výrazným bodem je opět oblast vrchu Adam.
Trasa vede krajinou jižního pohraničí a nabízí klidnější charakter než hlavní horská hřebenovka.
Petrovický okruh je vhodný jako půldenní cyklovýlet a lze jej dobře kombinovat s dalšími turistickými cíli v okolí Českých Petrovic nebo Pastvin.
Žamberská světle modrá trasa – cyklistika v podhůří
Úplně jinou podobu má Žamberská světle modrá trasa.
Výchozím místem je oblast Žamberka.
Jde o středně náročný cyklistický okruh pro trekkingová a horská kola.
Trasa vede podhorskou krajinou a místy využívá komunikace s motorovým provozem.
Je vhodná především pro návštěvníky, kteří chtějí jeden den opustit vysoké partie Orlických hor a poznat také krajinu pod pohořím.
V místech, kde se cyklotrasa potkává s pěší turistickou trasou, je nutné respektovat pěší návštěvníky.
Velká cesta okolo vody – přibližně 73 kilometrů pro zkušené cyklisty
Kdo hledá skutečně dlouhý celodenní cyklovýlet, může vyrazit na trasu Velká cesta okolo vody.
Okruh měří přibližně 73 kilometrů a propojuje Žamberk s horskou částí Orlických hor, Neratovem, Zemskou bránou a Pastvinskou přehradou.
Trasa začíná v Žamberku a pokračuje přes Helvíkovice, Bohousovou a údolí Zdobnice.
Dále vede přes Rybnou nad Zdobnicí a Slatinu nad Zdobnicí a postupně se dostává do kopcovitější krajiny směrem k Pěčínu a Říčkám.
Právě zde začíná skutečně horská část.
Z oblasti Říček trasa stoupá na Mezivrší, které je jedním z nejvyšších bodů celého okruhu.
Po dosažení horské části následuje dlouhý sjezd směrem k Divoké Orlici.
Cyklista projíždí přes Černou Vodu, Novou Ves a Neratov a následně pokračuje do Bartošovic v Orlických horách.
Dalším výrazným bodem je Zemská brána.
Tady se trasa dostává do údolí Divoké Orlice a následně pokračuje přes Čihák do Českých Petrovic.
Poté se stáčí směrem k Pastvinské přehradě a přes Nekoř a Líšnici se vrací zpět do Žamberka.
Velká cesta okolo vody patří k nejkomplexnějším cyklovýletům v širší oblasti Orlických hor.
Během jediného dne propojí údolí Zdobnice, Říčky, Mezivrší, Neratov, Divokou Orlici, Zemskou bránu i Pastviny.
Vzhledem k délce a horskému charakteru je vhodná především pro zkušené cyklisty s dobrou kondicí.
Jakou pěší trasu vybrat
Pokud jedete do Orlických hor poprvé a chcete zažít klasickou horskou túru, jednou z nejlepších voleb je hřebenová trasa ze Šerlichu přes Velkou Deštnou směrem na Mezivrší.
Kdo chce delší přírodovědný výlet v okolí jednoho centra, může zvolit 17kilometrovou naučnou stezku Okolím Deštného.
Pro kratší rodinný výlet v přírodním terénu je velmi zajímavá Zemská brána.
Pokud chcete poznat otevřenou horskou krajinu a louky Orlického Záhoří, vyberte Horské louky Zaorlicka.
A pro kratší naučný výlet je vhodná Bedřichovka.
Jakou cyklotrasu vybrat
Zkušenější cyklista, který chce skutečně horskou trasu, může zvolit 19 kilometrů dlouhou hřebenovou trasu Šerlich – Mezivrší.
Kdo dává přednost okruhům, může využít sedm připravených tras v jižní části regionu kolem Pastvin, Českých Petrovic, Mladkova, Kunvaldu a Žamberka.
A pokud hledáte celodenní výzvu, nejlepší volbou je Velká cesta okolo vody s délkou přibližně 73 kilometrů.
Orlické hory pěšky a na kole
Orlické hory není potřeba poznávat jen autem mezi jednotlivými turistickými cíli.
Právě pěší turistika a cykloturistika umožňují nejlépe pochopit, jak jsou jednotlivé části krajiny propojené.
Na hlavním hřebeni poznáte Velkou Deštnou, horské lesy, rašeliniště a chráněné lokality.
V Orlickém Záhoří se před vámi otevřou horské louky.
U Zemské brány sestoupíte k Divoké Orlici.
A na kole lze během jednoho dne spojit horská sedla, pohraniční obce, Neratov, řeku i Pastvinskou přehradu.
Právě v tom spočívá největší síla Orlických hor.
Nejde jen o seznam turistických atrakcí, ale o krajinu, kterou je nejlepší skutečně projít nebo projet.
Přehled turistických a cyklistických tras
Jiráskova cesta v CHKO Orlické hory: přibližně 42 km, dálková pěší hřebenová trasa.
Po hřebeni Orlických hor: přibližně 15 km pěšky, 19 km na kole, trasa Šerlich – Velká Deštná – Mezivrší.
Okolím Deštného: přibližně 17 km, pěší, střední obtížnost.
Zemská brána: přibližně 2,5 km, pěší, střední obtížnost.
Horské louky Zaorlicka: přibližně 7 km, pěší, lehká obtížnost.
Bedřichovka: necelé 3 km, pěší i cyklistická, lehká.
Pastvinská trasa: středně náročný cyklistický okruh v oblasti Pastvin.
Kašparova trasa: středně náročný cyklistický okruh z oblasti Mladkova a Českých Petrovic.
Studenecká trasa: středně náročný cyklistický okruh kolem Studeného.
Kunvaldská trasa: středně náročný cyklistický okruh z Kunvaldu.
PL/CZ trasa: středně náročný přeshraniční cyklistický okruh z Mladkova.
Petrovická trasa: středně náročný cyklistický okruh z Českých Petrovic.
Žamberská trasa: středně náročný cyklistický okruh z Žamberka.
Velká cesta okolo vody: přibližně 73 km, náročnější celodenní cyklistický okruh Žamberk – Říčky – Mezivrší – Neratov – Zemská brána – Pastviny – Žamberk.
About the Author
8 thoughts on “Orlické hory – velký průvodce: nejkrásnější místa, turistika, příroda a výlety”